Víme první: Flipkingův kolaps: Návrh na konkurz dokončí jeho pád, Flipking v KAPITULACI: Ponomarenko míří do konkurzu!

„To, před čím naše redakce varovala již v předchozích článcích, se stalo skutečností. Příběh Maxima Ponomarenka míří do své klíčové fáze – byl na něj podán návrh na konkurz.“

Dne 5. Prosince byl na jednu ze stěžejních Ponomarenkových společnosti MaximP s.r.o. – podán insolvenční návrh na prohlášení konkurzu. Návrh podala společnost AGIS CZ a.s. z titulu nesplacené zápůjčky ve výši 27,7 milionu Kč. Jako dalšího věřitele uvádí navrhovatel společnost MI Estate s.r.o., která vůči MaximP uplatňuje pohledávky přibližně 53 milionů Kč.

Tyto pohledávky vznikly z titulu konkurenční činnosti realizované Maximem Ponomarenkem ve spolupráci s Lucií Spilkovou a dále z titulu neoprávněně čerpaných dividend. Vzhledem k tomu, že společnost MaximP s.r.o. dosud neodprodala značnou část nemovitostí nabytých v rámci této konkurenční činnosti, lze důvodně očekávat, že konečná výše uplatněných nároků MI Estate bude po jejich prodeji a vyčíslení ušlého zisku o desítky milionů korun vyšší.“

To, že MP odmítá uhradit prostředky z poskytnuté zápůjčky, vypovídá zcela jasně o jeho přístupu k investorům.Vzorec je stále stejný: načerpat finanční prostředky, využít je ve svůj osobní prospěch a následně se pokusit vyhnout jakékoli odpovědnosti. Jedná se o totožný model chování, jaký Ponomarenko dlouhodobě uplatňoval vůči investorům MI Estate, kde investoři vymáhali žalobou u soudu 459mil.kč i vůči řadě tzv. mentorovaných partnerů, kteří mu důvěřovali a poskytli kapitál s očekáváním korektní spolupráce. A co je podstatné: jde o shodné praktiky, za které byl Ponomarenko v minulosti pravomocně odsouzen k souhrnnému trestu 12,5 roku odnětí svobody. Insolvenční návrh tak pouze formálně potvrzuje to, co investoři poznali na vlastní kůži – Ponomarenko jedná podle vzorce, který má od podnikání daleko a k férovému jednání ještě dál.

Navrhovatel uvádí, že společnost MaximP s.r.o., vedená Maximem Ponomarenkem a Lucií Spilkovou, vyvedla ze svého majetku do svěřeneckého fondu dvě klíčové dceřiné společnosti – Prexima nemovitosti s.r.o. a Prexima reality s.r.o. – a dále soubor nemovitostí odhadované hodnotě kolem 20ti mil kč. Nemovitosti, které společnosti MaximP reálně zůstaly, mají nyní hodnotu pouze cca 21 milionů Kč, což dle navrhovatele naplňuje zákonnou definici předlužení.

V případě, že bude konkurz skutečně prohlášen, vzniká pro kupující velmi významné riziko: konkurzní správce může zahrnout do konkurzní podstaty i nemovitosti, které byly v posledních letech prodány, a to zejména pokud se jednalo o:
• spojené osoby,
• prodeje pod tržní cenou,
• transakce uzavřené za účelem inkasa mentoringových poplatků,
• situace, kdy měl MP nebo jím ovládaná osoba podíl ve společnosti kupujícího.

Toto se týká především tzv. mentorovaných klientů, kterým MP prodával nemovitosti pod tržní cenou výměnou za vstup do mentoringových schémat. V takových případech může konkurzní správce tyto transakce napadnout až několik let zpětně (typicky v rámci pětileté lhůty pro neúčinné právní úkony vůči věřitelům). Kupující tak mohou čelit situaci, že jim bude nemovitost odňata a zařazena zpět do konkurzní podstaty.

V aktuálním insolvenčním řízení vedeném proti společnosti MaximP s.r.o. se ukazuje zásadní nesoulad mezi marketingovou realitou a skutečným stavem firmy: společnost, která podle účetních údajů disponuje majetkem v hodnotě pouhých cca 21 milionů Kč, zároveň vykazuje závazky přesahující 80 milionů Kč. Tento stav výrazně zpochybňuje veškerá dlouhodobá tvrzení o stabilitě, úspěšnosti a „mnohamilionových či miliardových ziscích“, jimiž Ponomarenko oslovoval veřejnost a lákal nové investory.

Ponomarenko společně s Lucií Spilkovou, kteří vystupují jako jednatelé společnosti MaximP s.r.o., provedli v posledních týdnech účelové převody svých dceřiných společností Prexima Nemovitosti s.r.o. a Prexima Reality s.r.o. do svěřenského fondu „MP 85“, kontrolovaného samotným Maximem Ponomarenkem. Tyto transakce byly uskutečněny v době, kdy už byla společnost MaximP zjevně v úpadku, a jejich jediným zjevným účelem bylo vyvést majetkovou strukturu mimo dosah věřitelů.

Převody navíc proběhly mezi osobami a entitami přímo ovládanými Ponomarenkem, což výrazně zvyšuje podezření na snahu zmařit budoucí uspokojení pohledávek. V insolvenčním řízení by takovéto dispozice byly zcela nepochybně napadnutelné a insolvenční správce by měl plné oprávnění požadovat jejich prohlášení za neúčinné dle § 589 a násl. občanského zákoníku. Tyto kroky navíc zakládají osobní odpovědnost jednatelů za porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a potvrzují, že Ponomarenko se snaží chaoticky ukrývat aktiva v okamžiku, kdy se jeho společnost dostává do nevratné finanční krize.

Rovněž převod souboru nemovitostí v odhadované hodnotě téměř 20 milionů korun , který společnost MaximP s.r.o. momentálně provádí ve prospěch společnosti Prexima Reality s.r.o., představuje typicky účelovou transakci. Prexima Reality je již vložena do Ponomarenkova svěřenského fondu „MP 85“, a tento probíhající převod tak zjevně směřuje k odčerpání majetku z MaximP a jeho přesunu do struktury, jež má být mimo dosah věřitelů. Vzhledem k tomu, že jde o transakci uskutečňovanou v době úpadku a mezi úzce propojenými osobami, bude tento krok s vysokou pravděpodobností napadnutelný jako neúčinný v budoucím insolvenčním řízení a může zakládat osobní odpovědnost jednatelů za poškození věřitelů.

Z vydaného předběžného opatření, kterým soud zakázal společnosti MaximP s.r.o. převádět předmětné nemovitosti na Prexima Reality s.r.o., jednoznačně plyne, že soud sám shledal reálné a bezprostřední riziko vyvádění majetku z dosahu věřitelů. Takový zásah je zcela výjimečný a činí jej pouze tehdy, pokud existují vážné indicie, že statutární orgány společnosti – Maxim Ponomarenko a Lucie Spilková – jednají v rozporu s péčí řádného hospodáře a mohou majetkovou podstatu společnosti fakticky znehodnotit.

Samotná skutečnost, že soud považoval za nutné okamžitě zablokovat převody na prázdnou schránku Prexima Reality s.r.o., již vloženou do svěřenského fondu MP, potvrzuje účelovost těchto kroků a jejich jediný cíl: odčerpat majetek z insolvenční masy. Rozhodnutí soudu tak přímo podporuje závěr, že společnost MaximP s.r.o. je v úpadku a že její jednatelé nesplnili zákonnou povinnost podat insolvenční návrh včas.

„Ponomarenko se po vydání předběžného opatření okamžitě stáhl do svého typického coping-mechanismu. Na Instagramu se snaží přerámovat realitu jako „zkušenost“. Když člověk začne tvrdit, že i prohra je výhra, je to nejspolehlivější signál, že tvrdě narazil.“

Také výrazy na instagram jako “ stay strong😎🌶️“
To je typická jeho narcistická maska: předvádět sílu v momentě, kdy je reálně v panice. Je to prázdné gesto, které má uklidnit jeho publikum, ale ve skutečnosti působí jako „držím se, ale sotva“.

Z aktuálních pohybů na katastru nemovitostí vyplývá, že Ponomarenko ze svých tradičních firem už pouze prodává majetek, zatímco veškeré nové nákupy převádí na společnost Pema Estate s.r.o.. Tato firma je 100% vlastněna spolkem „Pema Estate pomáhá“, který ovládají Maxim Ponomarenko a Petr Doskočil. Jednateli Pema Estate s.r.o. jsou navíc všichni odvolaní členové původního vedení MI Estate s.r.o. – Ponomarenko, Spilková a Nermut.

Taková právní a personální struktura je pro věřitele výrazně obtížně vymahatelná, protože spolky nepodléhají standardnímu exekučnímu režimu jako obchodní korporace. Jde o další z kroků Maxima Ponomarenka, který zřetelně ukazuje snahu převést majetek mimo dosah věřitelů a ochránit jej před očekávanými exekucemi a insolvenčním řízením. Lucie Spilková se stala jednatelkou Pema Estate s.r.o. teprve 13. 8. 2025 – v době, kdy už bylo zřejmé, že se Ponomarenko propadá do insolvence. Její nástup do funkce nepůsobí jako náhoda, ale jako součást koordinované snahy odklonit alespoň část majetku Ponomarenka mimo dosah věřitelů. Spilková tím převzala aktivní roli v pokračující záchraně Ponomarenkova majetku skrze právní struktury, které jsou exekučně mnohem hůře postižitelné.

Lucie Spilková zastávala v MI Estate klíčové manažerské pozice – generální ředitelky, obchodní ředitelky i prokuristky – a sehrála klíčovou roli při systematickém vyvádění nejlukrativnějších obchodů a aktiv z MI Estate do dalších Ponomarenkových společností, kde současně působila jako jednatelka. Její dvojí angažmá vytvořilo jasný střet zájmů a svým jednáním přispěla ke škodám společnosti MI Estate v řádu desítek milionů korun.

Jak vyplývá z insolvenčního návrhu s Lucií Spilkovou byl ze strany MI Estate s.r.o. okamžitě zrušen pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, zejména z důvodu její prokazatelné konkurenční činnosti a bezúplatného převedení klíčových telefonních čísel na jejichž propagaci Mi estate dlouhodobě vynakládala značné marketingové prostředky. Telefonní čisla převedla ve prospěch společnosti MaximP s.r.o. , vzápětí po odvolání jednatelů Ponomarenka a Nermutě z funkce.

 

Pema Estate: majetek pod „charitativní“ fasádou

Z aktuálního vývoje je patrné, že Ponomarenko dlouhodobě připravoval přesuny majetku do struktur, které jsou pro věřitele výrazně hůře vymahatelné. Založení svěřenského fondu, převody na příbuzné a přesun nákupů do Pema Estate tvoří jasný a konzistentní vzorec jednání. Zcela výmluvné je však to, že společnost MaximP ponechal přímo na sebe. Tento krok ukazuje, že s pádem této společnosti vědomě počítal – od začátku ji připravoval jako „odkladiště“ dluhů, které plánoval poslat do úpadku, aby se vyhnul jejich úhradě. Nepřevedl ji tedy do žádné ochranné struktury, protože ji zamýšlel využít jako prázdnou schránku s minimálním majetkem. Rychlý a koordinovaný postup věřitelů mu však tento plán zásadně narušil a většinu záměrů na vyvedení majetku mu zcela zmařil.

Tento způsob uvažování potvrzuje i vývoj jedné z dceřiných společností MaximP – Prague RE Capital s.r.o. Ta během krátké doby snížila svá aktiva z původních zhruba 24 milionů korun na dnešních přibližně 8 milionů korun v zásobách nemovitostí. Tento dramatický pokles hodnoty jasně ukazuje, že dochází k postupnému „vyprázdnění“ společnosti a převodu aktiv mimo dosah věřitelů.

Dalším typickým prvkem Ponomarenkovy pokřivené strategie je i to, že přestal u svých firem zveřejňovat účetní závěrky – s evidentním úmyslem maximálně ztížit legitimní kroky věřitelů při vymáhání jejich pohledávek. Objektivně je mu to však k ničemu: insolvenční soud má pravomoc si veškeré podklady vyžádat přímo, a absence závěrek jen posiluje dojem, že se snaží skrývat skutečný stav svých firem.

Poté, co Ponomarenko přivedl společnost MI Estate s.r.o. až na hranu úpadku – a nebýt jeho odvolání, pravděpodobně by v úpadku skutečně skončila – se začíná naplno ukazovat, že reálné výsledky jeho podnikání zdaleka neodpovídají obrazu, který o sobě vytváří na sociálních sítích. Ponomarenko dlouhodobě láká nezkušené investory na přesvědčivě vyprávěné „success story“ o desítkách údajných výkupů a na opulentní životní styl, který má v lidech vyvolat dojem investičního génia. Ve skutečnosti jde spíše o pečlivě vybudovaný marketing, který slouží k získávání dalších důvěřivých lidí, než o udržitelný podnikatelský výkon.

V marketingových proklamacích Ponomarenko sliboval investorům zhodnocení kapitálu 50–100 %, ročně, čímž v lidech vytvářel dojem mimořádně výnosného a bezpečného investičního modelu. O to zarážející je, že výsledky jeho vlastního působení dlouhodobě vykazují hluboké ztrátraciony – tedy pravý opak toho, co investorům prezentuje. Vyvstává proto zásadní otázka: jak může Ponomarenko lákat investory na extrémní výnosy, když musí velmi dobře vědět, že taková čísla nejsou reálně dosažitelná? Jeho proklamace stále více připomínají prvky typické pro Ponziho schémata – tedy lákání nových investorů na nereálné výnosy, generování příjmů z „mentoringových“ poplatků a následné ponechání investorů jejich osudu, jakmile je transakce dokončena.

Ani zoufalé pokusy Ponomarenka zamést stopy po svých činech, včetně krádeže účetnictví MI Estate, jej před odpovědností nezachránily. Ta si ho nakonec dohnala s naprostou nevyhnutelností.

Ponomarenko tak znovu sklouzává k principům, za které byl v minulosti pravomocně a nepodmíněně odsouzen – jen je dnes maskuje sofistikovanější fasádou, která má zakrýt stejné mechanismy, jež už jednou vedly k jeho trestní odpovědnosti.“

Z podání na insolvenčním rejstříku vyplývá, že JUDr. Jelínková vypověděla zastupování Maxima Ponomarenka ukončila spolupráci s klientem, což je v praxi jasný signál: Ponomarenko je natolik problematický, nedůvěryhodný nebo rizikový, že ho už nechce zastupovat ani jeho vlastní právník.
Advokáti odmítají krýt konstrukce a smyšlené příběhy, které Ponomarenko předkládá, protože jsou v soudních řízeních dlouhodobě neudržitelné a představují pro právní zástupce značné profesní riziko.
„Právní zastoupení po JUDr. Jelínkové převzala Mgr. Kristýna Coufalová. Lze se pouze dohadovat, zda jde o příbuzenský vztah, nebo jen shodu jmen s Martinem Coufalem, úzkým spolupracovníkem Ponomarenka, s nímž Ponomarenka v minulosti sdílel dokonce i výkon trestu.

Ponomarenkovo chování vykresluje typický obraz člověka, který navenek hraje nezlomného lídra, ale uvnitř už dávno propadl panice. Zatímco veřejně sebevědomě tvrdí, že žaloby „spadnou ze stolu“ a že situaci „má pod kontrolou“, jeho skutečné kroky svědčí o pravém opaku. Ve spěchu převádí majetek na rodinu, zakládá neprůhledné struktury typu svěřenských fondů a spolků a snaží se ukrýt vše, co ještě z jeho podnikání zbylo. Tento rozpor mezi rétorikou a realitou je pro Ponomarenka typický: na sociálních sítích působí jako neohrozitelný podnikatel, ale v zákulisí dělá kroky člověka, který ví, že insolvence a soudní žaloby míří nevyhnutelně i na jeho osobní majetek. Insolvenční návrh tak neodhaluje jen ekonomický kolaps jeho firem, ale i postupný rozpad jeho strategie, kdy se zoufale snaží majetek zachránit, zatímco veřejnosti stále prodává příběh o úspěchu.

O to absurdněji působí, že právě tento člověk se stylizuje do role mentora a autora ‘realitní gramotnosti’, přestože realita jeho vlastního podnikání připomíná spíše učebnici selhání než příklad pro ostatní.“

Mýtus „flipování“, který Ponomarenko prodává veřejnosti

Ponomarenko si z běžných realitních transakcí vybudoval iluzi, že objevil nový a revoluční způsob „flipování“ – tedy rychlého nákupu a následného prodeje se ziskem. Ve skutečnosti však skutečné flipy vznikají jen ve výjimečných situacích, kdy prodávající potřebuje okamžitou likviditu nebo jde o jednorázovou anomálii na trhu. Takové příležitosti jsou vzácné a rozhodně nejde o žádnou systematickou metodu, kterou by bylo možné škálovat nebo učit masově.

To, co Ponomarenko prezentuje jako svůj „geniální systém“, je ve skutečnosti obyčejná cenová arbitráž: koupit pod trhem, několik měsíců nemovitost držet a následně ji prodat za běžnou tržní cenu. Tato praxe je známá desítky let a neobsahuje nic nového. O to absurdněji působí fakt, že člověk, který si na tomto mýtu postavil kariéru, dnes míří do konkurzu – což samo o sobě vypovídá o „udržitelnosti“ celého jeho modelu.