Ponomarenkův insolvenční nátlak na MI Estate ztroskotal. Soud návrh smete ze stolu

Pokus podnikatele Maxima Ponomarenka poslat realitní firmu MI Estate do insolvence skončil fiaskem. Soud jeho návrh označil jako nedůvodný, když se ukázalo, že „pohledávky“, o které se opíral, jsou z velké části buď fiktivní, už zaplacené, nebo vysoce sporné. Celé řízení tak na pozorovatele v soudní síni působilo spíše jako absurdní divadlo jednoho herce než jako snaha řešit skutečný úpadek.

Maxim Ponomarenko neuspěl se snahou poslat MI Estate do insolvence, soud jeho návrh označil jako nedůvodný a celé řízení působilo jako pokus o nátlak a získání dalších peněz z firmy, než jako poctivá ochrana věřitelů. Z jednání i dokumentů bylo patrné, že většina údajně uplatněných dluhů je sporná, neexistující, nebo už dříve uhrazená.

Scéna v soudní síni

Z lavice pro veřejnost bylo od první chvíle cítit, že nejde o rutinní insolvenční případ, ale o pokračování Ponomarenkovy války proti MI Estate. Na jedné straně firma Prexima nemovitosti v čele s Maximem Ponomarenkem, na druhé současní jednatelé, kterým se daří firmu stabilizovat a hlavně vymáhat stamilionové škody, které jí Ponomarenko způsobil. Soudce rychle zamířil k jádru věci: zda MI Estate skutečně dluží tolik, jak Ponomarenkova skupina tvrdí, a zda je firma v úpadku.

Sporné „dluhy“ a odůvodnění soudu

Při rozboru jednotlivých položek se ukazoval jeden problém za druhým.
•⁠ ⁠Částky vydávané za dluh z údajného marketingu označuje MI Estate za fiktivní, přičemž samotná kampaň byla převedena do firem okolo Ponomarenka. Ponomarenko přitom nebyl ani schopen soudu sdělit, jestli je dluh vymáhán soudem.
•⁠ ⁠Další údajné dluhy byly ve skutečnosti splaceny ještě před podáním návrhu a fakticky neexistují.

Soud tak dospěl k závěru, že základní podmínka insolvence – existence splatných a neuhrazených závazků – prostě není splněna a MI Estate není v úpadku. Insolvenční návrh Preximy proto označil za nedůvodný.

Ekonomický obrat MI Estate po Ponomarenkovi

Z pohledu nezúčastněného pozorovatele byla jedním z nejvýraznějších momentů prezentace čísel o tom, jak MI Estate hospodařila dříve a dnes.
•⁠ Ponomarenko soudu sice tvrdil, že vybudoval prosperující firmu s půlmiliardovým ziskem
•⁠ Z auditovaných účetních výkazů a informací MI Estate vyplývá, že v době, kdy Ponomarenko firmu řídil jí vznikly stamilionové ztráty
•⁠ ⁠Pod novým vedením začala firma generovat zisk, snižovat zadlužení, a také vymáhat po Ponomarenkovi a jeho firmách škody.

Zazněla i informace o požadavku MI Estate na vracení neoprávněně vyplacených dividend a o chybějící hotovosti téměř 70 mil. Kč, která je dnes předmětem vymáhání. V kontrastu s tím Ponomarenko i nadále veřejně tvrdí, že firmě jeho odvoláním uškodili druzí, což je v přímém rozporu s předloženými čísly.

Emoce, nátlak a obraz celé kauzy

Napětí v síni vygradovalo ve chvíli, kdy právní zástupkyně MI Estate začala popisovat konkrétní škody a podezření na vyvádění majetku v době Ponomarenkova vedení. Ponomarenko reagoval podrážděně, skákal jí do řeči, napadal ji a obviňoval ze lží a soudce jej musel opakovaně napomínat, aby se držel věci a zachoval klid.

Do toho v insolvenčním řízení vyplula na povrch korespondence, podle níž Ponomarenko nabízel „uklidit“ insolvenční tlak a stáhnout své žaloby za vyplacení desítek milionů korun, což celý návrh staví do světla obchodního vydírání, nikoliv poctivého insolvenčního řízení. Pro pozorovatele v soudní síni tak působila celá kauza jako modelový příklad situace, kdy Ponomarenko insolvenci i další žaloby využívá pouze jako páku ve válce o nahrazení škod, které po něm MI Estate vymáhá.