Tunel za provozu 2: Recidiva v obleku, škody za stovky milionů

Podle soudních a insolvenčních podání nevyužívá Maxim Ponomarenko soudy k hledání pravdy, ale jako univerzální procesní nástroj. V různých řízeních předkládá protichůdná tvrzení o společnosti MI Estate s.r.o.: v jednom řízení ji popisuje jako firmu v rozkladu, která patří do konkurzu, v jiném z ní činí majetek v hodnotě stovek milionů korun. Tyto dvě verze reality se ovšem vzájemně vylučují, přesto jsou používány Ponomarenkem podle toho, zda je pro něj v dané chvíli výhodnější procesní obrana, nebo útok. Nejde o přehlédnutí ani nešťastnou formulaci, ale o vědomé a účelové přizpůsobování popisu skutečnosti momentální procesní výhodnosti. Takový přístup k faktům odporuje poctivému výkonu práv a vytváří prostor pro obstrukce a manipulaci soudního řízení, což je okolnost, která musí jít k tíži osoby, jež tento stav vyvolala. Tedy Ponomarenka. 

Při hodnocení působení Maxima Ponomarenka ve funkci jednatele MI Estate se ukazuje z veřejně dostupných zdrojů (ISIR), že nejde o běžné manažerské selhání, nepříznivou situaci na trhu ani izolovanou chybu systému. Jednotlivé kroky Ponomarenka ve funkci jednatel naopak vytvářejí obraz předem připraveného postupu. Postupně byla budována paralelní struktura, jejímž cílem nebylo rozvíjet společnost MI Estate, kde byl Ponomarenko jednatel a kam investoři „nalili“ opravdu hodně peněz, ale systematicky z ní odčerpávat hodnotu. Aktivity s výdělečným potenciálem byly vyváděny mimo společnost, zatímco nákladové položky v ní zůstávaly. MI Estate tak fakticky fungovala jako zdroj financování, podobný „bankomatu“, s tichým předpokladem, že systém poběží, dokud nedojde k odhalení.

Z popisu jednotlivých kroků vyplývá, že nešlo o ojedinělé excesy, ale o dlouhodobý a organizovaný, až zločinecký postup. MI Estate byla využívána jako zásobárna obchodních příležitostí, které byly následně cíleně převáděny do jiných, paralelních společností ovládaných Ponomarenkem. Každý přesun byl evidován, kontrolován a vnitřně sledován, takže obchody „nemizely“, ale byly plánovaně realizovány mimo původní společnost. Vedení (Ponomarenko, Spilková), tak podle těchto zjištění přesně vědělo, co činí, a jednalo systematicky a úmyslně.

Zcela zásadní obraz tohoto schématu poskytuje dokument zveřejněný v insolvenčním rejstříku, který zachycuje výkon call centra za období od 1. do 31. prosince 2023. Call centrum bylo v plném rozsahu financováno společností MI Estate – zahrnovalo to mzdy, provozní náklady i provize.

Z přehledu výkupů a prodejů však vyplývá, že MI Estate inkasovala pouze marginální část skutečného obchodního výkonu Call centra. Převážná většina aktivit byla dlouhodobě a systematicky odváděna ve prospěch jiných subjektů, včetně struktur přímo napojených na Maxima Ponomarenka. MI Estate tak nesla náklady na provoz celého obchodního aparátu, zatímco výnosy z této činnosti směřovaly do firem, které ovládal Ponomarenko. Tuto tristní záležitost nelze charakterizovat jinak než vědomé vyvádění peněz investorů a nelze rozumně vysvětlit náhodou, ale spíše jako účetně i organizačně doložený důkaz špatné péče řádného hospodáře v podobě jednatele Ponomarenka, kdy finanční prostředky byly vědomě vyváděny z MI Estate.

Celý popsaný mechanismus ukazuje na neodborné řízení, ale také na 100% systematičnost a organizovanost jednotlivých kroků při vyvádění peněz a nasvědčuje přímému úmyslu. Jednání Ponomarenka a dalších vykazuje znaky úmyslného porušení povinnosti péče řádného hospodáře podle § 159 občanského zákoníku a zakázané konkurenční činnosti ve smyslu § 199 zákona o obchodních korporacích. S ohledem na rozsah a dobu trvání celého schématu se nabízí i možná trestněprávní rovina, a to podle § 220 a § 221 trestního zákoníku.

Na propojenost zaměstnanců a Ponomarenka při páchání trestné činnosti navazuje i vývoj po odvolání Maxima Ponomarenka z funkce jednatele MI Estate. Bezprostředně po jeho odvolání došlo k okamžitému přesunu části zaměstnanců do společnosti Prexima nemovitosti s.r.o., kterou Ponomarenko ovládá. Cílem mělo být zachování kontinuity paralelní struktury a současně ztížení odhalení skutečného rozsahu konkurenční činnosti, která podle uvedených podkladů probíhala na úkor MI Estate, která jen platila náklady v podobě personálií a dalších provozních nákladů. Peníze pak Ponomarenko utrácel zejména v buticích v nejluxusnější ulici v Praze.

Otázka recidivy Maxima Ponomarenka ( jeho trestné činnosti jsme informovali zde:) se dostává do popředí při srovnání tohoto modelu nelegálního odčerpávání finančních prostředků z MI Estate s jeho předchozím odsouzením v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 10/2010. Podle pravomocného rozsudku z 6. března 2012 byl Ponomarenko uznán vinným mimo jiné několika útoky trestného činu vydírání podle § 235 tehdejšího trestního zákona a přečinem nedovoleného ozbrojování, přičemž část jednání přímo souvisela s obchodováním s nemovitostmi a využíváním exekucí, směnek a kupních smluv.

Rozsudek popisuje, že v roce 2008 v Chocni a ve Vysokém Mýtě pod záminkou údajně uhrazených dluhů nutil poškozeného Michala R. k podpisu směnek a následně i kupní smlouvy na podíl domu ve Vysokém Mýtě, přičemž kupní cenu ve výši 360 000 Kč nikdy nevyplatil. Pod hrozbami fyzického násilí, podpálení domu či poškození majetku byl poškozený donucen k právním úkonům, které vedly až k exekuci a prodeji části jeho nemovitostí, přičemž kupní smlouva byla později ve sporu vyvolaném Monikou R. soudem shledána neplatnou.