Majetek za 24 milionů prodaný za 3? Soud Ponomarenkovi vystavil stopku!

Z dokumentů zveřejněných v insolvenčním rejstříku v řízení vedeném proti společnosti MaximP s.r.o. vyplývá, že soud musel předběžným opatřením zabránit převodu rozsáhlého portfolia nemovitostí. O tento převod se měl pokusit Maxim Ponomarenko tím, že nemovitosti převede ze společnosti MaximP s.r.o. na společnost Prexima Reality s.r.o., kterou ovládá svěřenský fond MP85 pod jeho faktickou kontrolou. Tento krok přichází v době, kdy je společnost MaximP pod výrazným insolvenčním tlakem, a podle insolvenčního navrhovatele nese všechny znaky účelového vyvádění majetku z dosahu věřitelů.

Insolvenční navrhovatel zároveň zveřejnil kupní smlouvu, na jejímž základě měl být převod realizován, a upozorňuje, že její podmínky se zcela vymykají běžným tržním standardům. V insolvenčním řízení Maxim Ponomarenko argumentuje vysokou hodnotou svého majetku a předkládá odhady, podle nichž hodnota převáděných nemovitostí přesahuje 24 milionů Kč. V kupní smlouvě, kterou podle zveřejněných dokumentů podepisoval na obou stranách transakce, je však převodní cena stanovena pouze na 3 miliony Kč.

Takové nastavení ceny je v přímém rozporu se zákonným požadavkem, aby převody mezi propojenými osobami probíhaly za cenu obvyklou na trhu. Podle insolvenčního navrhovatele nelze tento rozdíl racionálně vysvětlit jinak, než snahou formálně převést majetek při minimálním protiplnění. Výsledkem je situace, kdy tentýž majetek v jednom řízení slouží jako argument o údajné stamilionové hodnotě Ponomarenkova jmění, zatímco v jiném je prezentován jako majetek téměř bezcenný – vždy podle toho, co je v daném okamžiku procesně výhodnější.

V insolvenčním řízení společnosti MI Estate s.r.o. Ponomarenko dříve tvrdil o jejím hlubokém předlužení a neodvratný konkurz, zatímco ve svém vlastním insolvenčním řízení nyní opírá obhajobu mimo jiné o údajně mimořádnou hodnotu minoritního podílu té samé společnosti.

Situaci dále vyostřuje samotné nastavení úhrady kupní ceny. Ve smlouvě je kupní cena ve výši 3 milionů Kč deklarována jako hotovostní platba, rozdělená do denních splátek po 250 000 Kč. Podle insolvenčního navrhovatele jde o konstrukci, která je u převodů nemovitostí mezi propojenými osobami zcela mimo realitu běžné obchodní praxe. Takový způsob placení nepůsobí jako reálné protiplnění, ale jako umělá konstrukce, jejímž účelem je vyvolat na papíře zdání úhrady kupní ceny bez skutečného tokupeněz.

V kombinaci s absencí bankovní stopy, načasováním transakce do období probíhajícího insolvenčního tlaku a extrémním nepoměrem mezi deklarovanou hodnotou převáděného majetku a sjednanou kupní cenou vzniká podle navrhovatele důvodné podezření, že k žádné reálné úhradě kupní ceny nikdy nedošlo. Celý převod tak podle něj nenese znaky standardní obchodní transakce, ale představuje učebnicový příklad simulovaného právního jednání, jehož cílem je formálně vyvést majetek z dosahu věřitelů při nulovém ekonomickém protiplnění. Zároveň má dlužník možnost v jiném řízení operovat „závratnou hodnotou majetku“ podle aktuální procesní potřeby.

Otazníky vyvolává i volba odhadce, který ocenění nemovitostí zpracoval. Maxim Ponomarenko si podle zveřejněných dokumentů vybral Ing. Jakuba Kantora, který je držitelem živnostenského oprávnění k oceňování majetku, ale není soudním znalcem zapsaným v oficiálním seznamu. Podle dostupných podkladů obdržel Jakub Kantor objednávku na ocenění dne 10. 12. 2025 na ocenění nemovitostí dlužnice a téhož dne měl toto ocenění rovněž zpracovat „pro účely prodeje“. I za předpokladu doručení objednávky v ranních hodinách je objektivně vyloučeno, aby bylo možné v jediném dni odborně, s náležitou péčí a v souladu se zákonem o oceňování majetku provést ocenění nemovitostí v deklarovaném rozsahu.

Situaci dále zásadně umocňuje skutečnost, že společnost Prexima Reality s.r.o. je fakticky prázdnou schránkou, která nedisponuje žádným významným majetkem ani finančními prostředky, z nichž by bylo možné deklarovanou kupní cenu vůbec uhradit.

Převod nemovitostí na takový subjekt, bez ekonomického zázemí a bez prokazatelného zdroje financování, tak nemůže působit jako běžná obchodní transakce, ale spíše jako účelový krok směřující k formálnímu přesunu majetku do kontrolované struktury bez reálného protiplnění.

V souhrnu tak vzniká obraz převodu, který postrádá jakýkoli ekonomický smysl a jehož jedinou funkcí není skutečný prodej, ale odstranění majetku z dosahu věřitelů a soudní kontroly.

Za pozornost také stojí i personální obsazení společnosti Prexima Reality s.r.o.: jejími statutárními orgány jsou členové kompletně odvolaného managementu společnosti MI Estate s.r.o. — Maxim Ponomarenko, Lucie Spilková a Miloslav Nermuť.

Již v polovině roku 2025 vyvedl Maxim Ponomarenko ze společnosti MaximP její nejhodnotnější dceřinou firmu Prexima nemovitosti s.r.o. Nejprve ji převedl na sebe jako fyzickou osobu a následně ji vložil do svěřeneckého fondu MP85. Z předložených seznamů majetku přitom vyplývá, že při odhadovaném vlastním kapitálu Preximy nemovitosti s.r.o. ve výši zhruba 15 milionů Kč proběhly tyto převody za minimální, případně zcela nulové protiplnění.

Jinými slovy: nejcennější část skupiny zmizela z MaximP dávno před insolvenčním návrhem — bez odpovídající protihodnoty.

Maxim Ponomarenko se ve svých vyjádřeních ohání „závratnou hodnotou“ podílů ve firmách vlastněných společností MaximP. Realita je ale diametrálně odlišná. U MI Estate operuje s částkami kolem 100 milionů korun, aniž by zmínil podstatný fakt.

Vlastní kapitál společnosti je téměř výhradně tvořen kapitálovým příplatkem majoritního společníka ve výši 235 milionů Kč, který se musí vrátit a nepředstavuje žádnou skutečnou hodnotu jeho podílu. Po započtení více než dvousetmilionové ztráty, kterou sám způsobil, je hodnota jeho podílu fakticky nulová.

Podobně zavádějící je jeho argumentace i u Prague RE Capital, kde zaměňuje aktiva za vlastní kapitál. Ten přitom podle účetní závěrky za rok 2024 činí zhruba tři miliony korun — zbytek tvoří dluhy. Jinými slovy: Ponomarenko opakovaně prezentuje dluh jako majetek a zamlčuje skutečné závazky.

Tento způsob nakládání s majetkem podle insolvenčního navrhovatele zapadá do dlouhodobého vzorce chování popsaného v soudních dokumentech. Dluhy se neřeší včas, ekonomická čísla se upravují podle aktuální potřeby a skutečný stav se navenek prezentuje v příznivějším světle. Tomu odpovídají i předložené seznamy majetku a závazků, které podle navrhovatele nesou znaky účelových úprav – aktiva jsou vykazována ve vysokých částkách bez ohledu na jejich skutečnou prodejnost, zatímco významné závazky jsou opomíjeny nebo zlehčovány. Výsledkem je situace, kdy na papíře figurují desítky milionů korun, ale ve skutečnosti je k dispozici minimum vlastních prostředků a převaha peněz získaných od dalších subjektů.

Ze smluv zveřejněných v insolvenčním rejstříku vyplývá, že firemní prostředky byly používány i na pořízení luxusních automobilů a dalších drahých věcí. Podle dokumentů šly tyto platby buď přímo z účtů společností, nebo z peněz získaných formou půjček, které byly následně převáděny do dalších navázaných firem. To vše bez zřetelného ohledu na to, že šlo o prostředky obchodních společností a finance poskytnuté investory.

Z dostupných podkladů i z aktuálního postupu v insolvenčních řízeních podle navrhovatele nevyplývá, že by dřívější trestní odsouzení a pobyt ve vězení vedly k trvalé změně přístupu k majetkovým otázkám. Postupy, které jsou popisovány v minulých kauzách, se podle těchto materiálů v různých obměnách objevují i nyní. Schéma zůstává obdobné:

využití cizích peněz, financování nákladného životního stylu a minimální ochota nést za takové jednání odpovědnost.