Víme, jak skupina kolem Ponomarenka podváděla investory. Výsledky z mystery shoppingu ukazují na jasný podvod

Skupina kolem Maxima Ponomarenka podle záznamů z mystery shoppingu a následných redakčních místních šetření vytvořila promyšlený byznysový model, který navenek platila a marketingově zaštitovala společnost MI Estate, zatímco samotné koupené podíly na nemovitostech končily ve firmách jako RTM Management, Velarion Capital, PREXIMA nemovitosti nebo Sutoris Invest, spojených s lidmi z okruhu této skupiny.

Jak systém fungoval

• Vlastníci nemovitostí nejprve obdrželi dopisy či letáky MI Estate, které vzbuzovaly dojem seriózní realitní společnosti – typicky šlo o hromadně rozesílané nabídky na odkup podílů.
• Zájemci volali na číslo uvedené na letáku, hovor přijímaly asistentky či „mladí lidé“ napojení na MI Estate, kteří domlouvali schůzky v reprezentativních kancelářích v Praze 4.
• Celá infrastruktura – kanceláře na Pankráci, recepce, zasedačky, asistentky, vizitky s logem MI Estate – byla placena z peněz MI Estate, ale kupní smlouvy byly systematicky psané na jiné společnosti (RTM Management, Velarion Capital, PREXIMA, Sutoris Invest).

Tyto firmy pak de facto držely nejlukrativnější podíly na nemovitostech, přestože komunikace, akvizice klientů i provozní náklady šly přes MI Estate, která vůči prodávajícím fungovala jako lákavá značka a „výkladní skříň“ celého schématu.

Průběh jednání s prodávajícími

Typický scénář začínal dopisem či letákem, na který prodávající zavolal – například Petra F. volala podle instrukcí z letáku MI Estate, který dostal její otec, a byla následně pozvána do kanceláře v Nuslích. Jednání probíhala ve vyšších patrech kancelářských budov, kam prodávající doprovodila asistentka; uváděli je do zasedacích místností s gaučem a stolem, které svědci opakovaně identifikují na fotografiích prostor MI Estate.

Na místě dostali už připravené smlouvy na konkrétní „kupující“ firmu – u prodávající F. šlo o PREXIMA nemovitosti s.r.o., u prodávajícího N. o RTM Management a.s., u prodávajících P. a Š. o Velarion Capital, u prodávající B. o Sutoris Invest s.r.o.; co je zaražející je fakt, že jméno MI Estate na kupních smlouvách vůbec nefiguruje, ikdyž MI Estate kde byl mimo jiné Ponomarenko jednatel a vše platila.

Všichni shodně popisují velmi rychlý průběh: podpis v kanceláři, okamžitá cesta „naproti na úřad“ nebo na poštu kvůli ověření podpisů a následné předání hotovosti v obálce.

Hotovost často doplňovali tak, aby „seděla“ předem domluvená částka – u Farkašové podle jejího vyjádření chybělo 10 tisíc do 200 tisíc Kč, které údajná jednatelka Lucie Spilková jednoduše vytáhla ze své kabelky a vložila do obálky. Jednání byla prezentována jako běžný realitní obchod, ale vše probíhalo mimo standardní realitní procesy: bez mailové komunikace, bez transparentního představení struktury kupující skupiny a často pouze po telefonických dohodách s anonymními osobami.

Stopy k Maximu Ponomarenkovi

V záznamech se Maxim Ponomarenko objevuje opakovaně – jako předseda představenstva RTM Management a.s. nebo člen představenstva Velarion Capital, zároveň jako prokurista Sutoris Invest, tedy jako klíčové spojení mezi jednotlivými firmami, na které byly podíly převáděny. Někteří prodávající ho na fotografiích přímo identifikují: prodávající Jindřich Podloucký uvedl, že muž z fotografie Ponomarenka je přesně ten, který s ním jednal v sídle MI Estate, a dokonce s ním později uzavřel další obchod při prodeji garáže.

U dalších případů svědci Ponomarenka osobně nepoznali, ale jednali s jeho spolupracovníky či asistentkami – například Bydžovská i Farkašová popisují mladé ženy z kanceláří MI Estate, zatímco formálním kupujícím byla společnost, kde Ponomarenko vystupoval v orgánech nebo jako prokurista.

Výsledkem je obraz dobře organizované skupiny, která přes MI Estate zajišťovala přítok prodávajících, ale majetek koncentrovala do „soukromých“ firem kolem Ponomarenka a jeho spolupracovníků.

Znaky podvodného úmyslu

Dvojí tvář systému: marketing, značku a prvotní kontakt zajišťovala MI Estate, ale skutečný kupující byl vždy jiný subjekt, často bez toho, aby prodávající dostal srozumitelné vysvětlení, proč peníze a smlouvy nejdou přes MI Estate, ale přes RTM Management, Velarion Capital, PREXIMA nebo Sutoris.

Tlak na rychlost a hotovost: všechny případy popisují „rychlou“ schůzku, okamžitou hotovost v obálce a ověření podpisů v sousední instituci; prostor na konzultaci s právníkem či rodinou byl minimální.

Luxusní, ale bizarní prostředí: Farkašová, která v realitách pracuje celý život, popsala kanceláře MI Estate jako prostředí, kde „pobíhají spíš děti v drahých oblecích a kostýmcích“ a atmosféra připomíná burzu na Wall Street, což u ní vzbuzovalo podezření, že jde spíš o „show“ než o seriózní realitní firmu.

Jazyková bariéra a anonymita: Bydžovská slyšela ve výtahu „hodně ukrajinských nebo ruských hlasů“ a přiznala, že měla strach; jména operátorů u telefonu si většina prodávajících nepamatuje, kontakty v mobilech se často nedochovaly.

Mystery shopping a videozáznamy z těchto jednání – které podle záznamů existují jako přílohy  šetření, zachycují styl vystupování a obchodní taktiky, které se už pohybují na hraně hochštaplerství: rychlé obchody s hotovostí, vystupňované nabídky po telefonu, využívání důvěry starších nebo méně orientovaných vlastníků podílů.

Možné právní následky

Popsaný model může v naplnit znaky podvodu, pokud by se prokázalo, že už od počátku byl záměr oklamat prodávající – například skrýt skutečného kupujícího, reálnou hodnotu podílů nebo to, že MI Estate nejedná jako nezávislý zprostředkovatel, ale jako nákladové centrum pro privátní akviziční skupinu.

Policie má v ruce silný materiál: detailní protokoly z místních šetření, identifikaci osob na fotografiích, navazující kupní smlouvy na propojené firmy a k tomu videozáznamy ze samotných jednání, které mohou ukázat tlak, sliby či zavádějící informace směrem k prodávajícím.

Pokud se potvrdí, že MI Estate nesla veškeré náklady, zatímco nejcennější podíly končily v rukou úzké skupiny osob okolo Maxima Ponomarenka, může jít i o spor mezi investory či vlastníky MI Estate a lidmi, kteří přes tyto struktury nakupovali nemovitosti „na sebe“.

Celá kauza má potenciál skončit u soudu – jak v rovině trestní (podvod, případně organizovaná zločinecká skupina), tak v rovině občanskoprávní, kde se poškození investoři mohou domáhat neplatnosti smluv a náhrady škody.

Spolupracovnici, kteří pomáhali vyvádět peníze z MI Estate:

Pokud se tyto jednotlivé příběhy a záznamy protnou v jednu linii, rýsuje se předobraz rozsáhlého policejního vyšetřování, v němž bude klíčové, kdo systém vymyslel, kdo ho řídil a kdo z něj ve výsledku nejvíc profitoval a kdo byl součástí.