Miliony pro sebe, mínus 79 milionů pro firmu: Takhle podniká Maxim Ponomarenko
Podle informací zveřejněných v insolvenčním řízení společnosti MaximP byla publikována výsledovka této společnosti za rok 2024. Z dokumentů vyplývá model podnikání, který budí zásadní otázky — vysoké zisky bez odpovídajících nákladů, zatímco jiná společnost ze stejného prostředí vykazuje hlubokou ztrátu. Celou strukturu a obchodní aktivity v uvedeném období řídil Maxim Ponomarenko, který měl rozhodující vliv na to, kam budou obchodní příležitosti směrovány.
Zisky bez nákladů — a současně ztráta −79 milionů korun
Výsledovka společnosti MaximP ukazuje tržby přes 40 milionů korun a provozní zisk přes 20 milionů korun.
Současně ale téměř neobsahuje náklady typické pro firmu, která sama generuje obchodní příležitosti:
- minimální režijní náklady
- zanedbatelné provozní výdaje
- absence běžného obchodního aparátu
Ve stejném období však společnost MI Estate vykázala ztrátu přibližně −79 milionů korun.
Kam mizely obchodní příležitosti
Podle zprávy o vztazích zveřejněné v obchodním rejstříku byly obchodní příležitosti systematicky přesouvány do dalších společností z podnikatelské struktury řízené Maximem Ponomarenkem, zejména:
- Prexima nemovitosti s.r.o.
- Velarion Capital a.s.
- Kasla invest s.r.o.
- Realitní procházka s.r.o.
- MI estate penzijní s.r.o.
- Sutoris invest s.r.o.
- RTM Management
- MaximP s.r.o.
Schéma je podle dostupných dat jednoduché:
- obchodní příležitost vznikne v jedné společnosti
- náklady zůstanou v této společnosti, ale zisk se realizuje jinde
Téměř 70 milionů korun: Spor o odpovědnost
Podle zprávy o vztazích nyní společnost MI Estate vymáhá vůči uvedeným společnostem náhradu škody v celkové výši téměř 70 milionů korun.
To není účetní otázka účetnictví, to je otázka odpovědnosti za řízení společnosti a nakládání s jejími obchodními příležitostmi.
Zázemí jedné firmy, zisky druhé: Když se kancelář promění v nástroj přesunu milionů
Dle informací z insolvenčního rejstříku dále plyne, že společnosti řízené Maxim Ponomarenkem aktivně využívaly celé administrativní a technické zázemí společnosti MI Estate.
Nešlo jen o jednotlivé služby, šlo o kompletní a celou infrastrukturu MI Estate:
- kanceláře
- zaměstnance
- administrativní aparát
- technické zázemí
- a zejména rozsáhlé rozesílky dopisů s nabídkou na odkup nemovitostí
Právě tyto rozesílky představovaly klíčový nástroj získávání obchodních příležitostí — a společnost MI Estate na ně podle dostupných informací vynakládala desítky milionů korun.
Jedna firma investovala a jiná firma inkasovala. Náklady zůstaly, příležitosti odešly
Z ekonomického pohledu je situace zřejmá. Společnost MI Estate nesla náklady na vyhledávání obchodních příležitostí — zejména na masivní marketing a administrativní zajištění. Tyto náklady se promítly do hospodaření společnosti a přispěly ke ztrátě přibližně −79 milionů korun. Naopak společnosti řízené Maxim Ponomarenko realizovaly z těchto příležitostí zisky. Bez toho, aby nesly odpovídající nákladové zatížení.
To není chyba. To je systém
Jednorázová chyba může vzniknout v každé firmě. Špatné rozhodnutí, nepovedený obchod, lidské selhání. Ale tady se nejedná o náhodu.
Pokud jedna společnost dlouhodobě financuje:
- marketing
- zaměstnance
- administrativu
- infrastrukturu
a jiná společnost z těchto aktivit systematicky realizuje zisky, pak nejde o náhodné selhání. Jde o model. A tento model má v ekonomice jedno jméno: Systematické vyvádění hodnot resp. „tunelování“
Zázemí jedné firmy, zisky druhé: Když se kancelář promění v nástroj přesunu milionů
Dle informací z insolvenčního rejstříku dále plyne, že společnosti řízené Maximem Ponomarenkem aktivně využívaly celé administrativní a technické zázemí společnosti MI Estate. Dle výsledovek zveřejněných v obchodním rejstříku na tyto provozní náklady MI estate vynaložila za období pod vedením Ponomarenka více jak 300mil.kč.
Nešlo jen o jednotlivé služby. Šlo o kompletní infrastrukturu:
- kanceláře
- zaměstnance
- administrativní aparát
- technické zázemí
- a zejména rozsáhlé rozesílky dopisů s nabídkou na odkup nemovitostí
Právě tyto rozesílky představovaly klíčový nástroj získávání obchodních příležitostí — a společnost MI Estate na ně podle dostupných informací vynakládala desítky milionů korun. Jinými slovy:
jedna firma investovala
a jiná firma inkasovala.
Náklady zůstaly, příležitosti odešly
Z ekonomického pohledu je situace zřejmá. Společnost MI Estate nesla náklady na vyhledávání obchodních příležitostí zejména na masivní marketing a administrativní zajištění. Tyto náklady se promítly do hospodaření společnosti a přispěly ke ztrátě přibližně −79 milionů korun.
Naopak společnosti řízené Maxim Ponomarenko realizovaly z těchto příležitostí zisky. Bez toho, aby nesly odpovídající nákladové zatížení.
To už není chyba. To je systém.
Jednorázová chyba může vzniknout v každé firmě. Špatné rozhodnutí, nepovedený obchod, lidské selhání. Ale tady se nejedná o náhodu.
Pokud jedna společnost dlouhodobě financuje:
- marketing
- zaměstnance
- administrativu
- infrastrukturu
a jiná společnost z těchto aktivit systematicky realizuje zisky, pak nejde o náhodné selhání. Pak jde o model. A tento model má v ekonomice jedno jméno: Opět systematické vyvádění hodnot.
Řízení struktury: klíčová odpovědnost
Celou tuto strukturu v rozhodném období řídil Maxim Ponomarenko, který měl podle dostupných informací rozhodující vliv na:
- využívání zázemí společnosti MI Estate
- směrování obchodních příležitostí
- a jejich následnou realizaci prostřednictvím dalších společností ze své podnikatelské sítě
Proto už nejde o jednotlivé transakce. Jde o způsob řízení. A právě způsob řízení je to, co dnes stojí v centru sporů o odpovědnost a náhradu škody v řádu desítek milionů korun.
Toto není obrázek úspěšného realitního investora. Toto je obrázek člověka, který zcizil svěřený majetek a dnes tento čin prezentuje jako vlastní podnikatelský úspěch.
Nejde o talent, ani o schopnosti. Jde o to, že někdo využil cizí zázemí, cizí zaměstnance a cizí kapitál — a výsledný zisk vydává za vlastní zásluhu. Tak nevypadá podnikání.
Takhle vypadá zneužití důvěry.
