Digitální pasák, nábytkový baron a flipovací podvodník: když paraziti rejžují na slabých

Flipovací král Maxim Ponomarenko, jeho kamarád a nábytkový baron Petr Doskočil ve vazbě kvůli podvodu za desítky milionů a influencer Adam Kajumi obviněný z obchodování s lidmi přes „digitální bordel“ na OnlyFans. Tři různé světy, stejný vzorec a navíc kamarádi: silní kasírují, slabí platí – a policie hasí požár až ve chvíli, kdy hoří sklady, byty i životy poškozených.

Flipovací král, nábytkový baron a digitální pasák. Tři příběhy, jeden vzorec: silní rejžují na slabých, stát běží za nimi o dvě ulice pozadu.

Maxim Ponomarenko si roky budoval image realitního génia, do Forbesu se tlačil přes placené PR, zatímco v rejstřících má nálepku odsouzeného podvodníka a vyděrače. Jeho kamarád z Vysokého Mýta Petr Doskočil mezitím sedí ve vazbě kvůli nábytkovému podvodu za desítky milionů. A influencer Adam Kajumi, hvězdička z TikToku a reality show, skončil za mřížemi kvůli podezření, že z dívek na OnlyFans udělal lidský materiál pro svůj „digitální bordel“.

Flipovací král: od guru realit k toxické legendě

„Od důchodců umím vykoupit byt za korunu. Ale už nechci,“

chlubí se Maxim Ponomarenko v rozhovoru pro Seznam Zprávy, kde se stylizuje do role tvrdého byznysmena, který hraje na hraně, ale prý v rámci pravidel. Realita podle registrů dlužníků a poškozených vypadá jinak: odsouzený podvodník a vyděrač, který strávil přes šest let ve vězení, si po návratu vybudoval impérium (z půjčených peněz a peněz od investorů) na flipování podílů v nemovitostech – často tam, kde jsou na druhé straně starší lidé, zadlužené rodiny nebo menšinoví spoluvlastníci bez právníků.

Kauzy kolem MI Estate už dávno nejsou „běžný obchodní spor“, jak je rádi líčí jeho právníci; jde o složité řetězení převodů, zástav a smluv, na jehož konci mizí majetek v hodnotě desítek až stovek milionů, zatímco lidé přicházejí o střechu nad hlavou. Přesto se Ponomarenko dokázal protlačit do líbivých portrétů v byznys médiích, kde mu PR agentury omyly trestní minulost a vytvořily obraz self‑made „flipovacího krále“ – za peníze, ne za novinářskou práci. Všude, kde se objeví, zůstávají spory, exekuce, zoufalé rodiny a pocit, že když máte dost ostré lokty a dobrého právníka, můžete si v Česku s cizím majetkem dělat skoro cokoli.

Petr Doskočil: nábytkář, který si naběhl do klece

Pak přišla rána z Pardubic. Blízký Ponomarenkův kamarád a byznysový partner Petr Doskočil – muž, který se v médiích chlubil nábytkovým impériem Expedo s obraty ve stovkách milionů – skončil v rukou kriminalistů. Podle policie měl od zahraničních výrobců natahat tisíce kusů nábytku za bezmála 25 milionů korun, mávat na ně falešnými doklady o zaplacení a zboží potichu převádět jinam, aby po něm zůstala jen prázdná schránka a seznam věřitelů.

Zásah byl jak z učebnice: čtyři dny, desítky policistů a celníků, zajištěný sklad s nábytkem za desítky milionů, následně vazba kvůli obavě z pokračování trestné činnosti a maření vyšetřování. Firma Expedo, ještě nedávno mazlíček e‑commerce, dnes míří do insolvence se 142milionovým dluhem – a drobní dodavatelé i zaměstnanci zjišťují, že stojí na konci potravního řetězce.

Podstatné je, že Doskočil není žádný náhodný kolemjdoucí: registry dlužníků a analytické texty ho označují jako „blízkého obchodního partnera“ Maxima Ponomarenka, spolupracujícího mimo jiné ve strukturách kolem PEMA Estate. Když padá nábytkář, padá kus Ponomarenkova mýtu – najednou vidíme, jaké typy lidí a jaké praktiky se kolem flipovacího krále točí.

Ponomarenko + Kajumi: parazitické duo dvou světů

Zatímco v realitách se „těží“ z bytů zadlužených rodin, v digitálním světě se „těží“ z těl mladých dívek. Texty na protikorupčních a dlužnických webech dávají Ponomarenka dohromady s influencerem Adamem Kajumim a mluví o „parazitickém spojenectví“, které rozkládá morálku i základní důvěru ve spravedlnost. Na jedné straně muž, z jehož realitních struktur mizí stovky milionů korun, na druhé straně tvář agentury, která organizuje sexuálně explicitní obsah pro OnlyFans a podobné platformy a podle svědectví bývalých spolupracovnic se chová jako digitální pasák.

Schéma je podobné: lákavá nabídka („rychlé peníze, finanční svoboda, pasivní příjem“), složité smlouvy a struktury, velké řeči o „mindsetu“ a „podnikání“, ale v jádru vždy někdo, kdo má méně informací, méně moci a menší šanci se bránit. Ponomarenko loví v exekucemi zdevastovaném realitním rybníku, Kajumi loví v bazénu naivních dívek, které věří, že erotické fotky na internetu budou bezpečný způsob, jak si vydělat na lepší život. Parazité různého druhu, stejná metoda. Navíc kamarádi

Digitální bordel Adama Kajumiho: od hvězdy TikToku do vazební věznice

To, před čím investigativní novináři a aktivistky varovali roky, teď konečně začal řešit stát. Národní centrála proti organizovanému zločinu obvinila čtyři osoby a jednu firmu ze zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi v souvislosti s vykořisťováním dívek na OnlyFans a dalších platformách; jediný, kdo z celé party skončil ve vazbě, je podle médií právě Adam Kajumi.

Podle mluvčího NCOZ Jaroslava Ibeheje měli obvinění zneužít nezralosti desítek sotva zletilých dívek, nalákat je na „spolupráci“ a pak je tlačit do tvorby stále explicitnějšího sexuálního obsahu, na kterém skupina prokazatelně vydělala minimálně 3,6 milionu korun; policie k tomu sama používá slova „organizovaná skupina“ a „zvlášť závažný zločin obchodování s lidmi“. V překladu: nešlo o pár nahodilých fotek, ale o promyšlený byznys model, kde se lidská intimita mění v komoditu a dívky v lidský materiál.

Bulvár i seriózní média připomínají, že Kajumi se k téhle „kariéře“ nedostal náhodou – roky si budoval dosah na TikToku, Instagramu a v reality show, prezentoval se jako úspěšný podnikatel a vzor pro mladé, aby pak část z nich skončila v jeho digitálním bordelu. Teď sedí ve vazbě na základě rozhodnutí soudu, který se obává, že by na svobodě mohl ovlivňovat svědkyně nebo pokračovat v trestné činnosti.

Kuplířství 2.0: co je na tom nejhorší

Z právního pohledu už nejde jen o „kuplířství“, tedy o situaci, kdy někdo jiného přiměje či svede k prostituci a kořistí z ní; kuplířství je samo o sobě trestné, ale tady policie a státní zástupci mluví rovnou o obchodování s lidmi – o novodobém otroctví, kde se pracuje s tísní, závislostí a zranitelností obětí. Když klasický pasák stojí před bordelem, každý vidí, o co jde. U digitálního pasáka to vypadá jako „management obsahu“ a „pomoc s brandem“, jenže výsledkem je totéž: cizí zisk z cizího těla, postavený na nátlaku a závislosti.

Případ Kajumiho ukazuje, jak rychle se dá z influencerství stát organizovaný zločin, pokud není včasná reakce policie a regulátorů. Investigativci otevřeli téma digitálního kuplířství už před rokem, upozorňovali na toxický model agentur pracujících s OnlyFans, ale teprve teď vidíme razie, vazbu a trestní sazby v řádu až dvanácti let. Mezitím další dívky přibývají na seznamu poškozených.

Jeden svět, jedna logika: slabí platí, drzí kasírují

Na papíře to vypadá jako tři různé kauzy – realitní „génus“ Ponomarenko, nábytkový hráč Doskočil a influencer Kajumi. Ve skutečnosti jde o jeden ekosystém, kde se systematicky vyplácí být bezskrupulózní, mít dobrý PR a tlačit do zdi každého, kdo se ozve. V realitách jsou to senioři a zadlužené rodiny, v e‑shopu zahraniční výrobci věřící, že smlouva něco znamená, v digitálním bordelu mladé dívky, které věří, že „jen pár fotek“ jim změní život. Navíc se všichni tři znají, všichni si užívali s mladými dívkami a společnicemi a všichni berou drogy.

Společné je i to, že stát reaguje pozdě: u Ponomarenka se kauzy vlečou roky, zatímco on dál sbírá lajky a prodává kurzy, u Doskočila musel přijít až monstrózní zásah se skladem za desítky milionů, u Kajumiho roky varování a svědectví, než konečně přišla razie NCOZ a vazba. Zatímco slabí platí účty, silní si až do poslední chvíle užívají status „úspěšných podnikatelů“ a „influencerů“, kteří mladým radí, jak se stát „svými vlastními pány“.

Kauzy Maxima Ponomarenka, Petra Doskočila a Adama Kajumiho nejsou jen tři skandály do titulku. Jsou to rentgenové snímky Česka, kde se vyplatí tlačit na hranu, dokud vás policie opravdu nechytí za límec – a kde se zranitelní stávají jen palivem pro mašinu na cizí zisky.