MI Estate penzijní: Soukromý zlatý důl lidí z vedení MI Estate? Hřích z devatého kruhu Danteho pekla

Zatímco MI Estate podle podkladů, které má redakce k dispozici, směřovala ke stamilionovým ztrátám, vedle ní vznikl paralelní projekt MI Estate penzijní s.r.o., personálně propojený s lidmi z jejího vedení. Právě v této společnosti se podle dokumentu objevují mimořádně výnosné obchody, které vyvolávají zásadní otázku: proč nejzajímavější příležitosti nekončily ve firmě, která nesla náklady, ale v soukromé struktuře lidí, kteří měli hájit zájmy MI Estate?

Firma nesla náklady, jiní brali zisky

Podle dokumentu hradila MI Estate zaměstnance, kanceláře, software, právní servis, marketing i budování značky. Současně však MI Estate penzijní (kterou Ponomarenko založil vedle MI Estate, když věděl, že bude muset vracet půjčené peníze) vykazovala obchody s mimořádnými maržemi, které podle redakce působí zcela nestandardně. Jako příklad dokument uvádí podíl na nemovitosti na listu vlastnictví 276 v Chvalíně: nákup přibližně za 5 000 Kč a následný prodej za více než 530 000 Kč. Pokud byly podobné příležitosti dostupné lidem uvnitř MI Estate, nabízí se otázka, proč z nich neprofitovala sama společnost a její investoři. Tohle počínaní by se doslova nejtěžším obchodním hříchem zaměstnanců.

Spilková a podezření na odklánění obchodů

Jednou z hlavních postav celého příběhu je podle dokumentu Lucie Spilková, která působila jako generální a později obchodní ředitelka MI Estate. Tedy osoba s přístupem ke klíčovým informacím, obchodním plánům i přehledu o nejzajímavějších akvizičních příležitostech. Současně ale figuruje i v MI Estate penzijní, tedy ve firmě, která podle podkladů využívala stejné obchodní prostředí a podobný model, ale generovala zisky mimo MI Estate a to hlavní, nenesla žádné náklady.

Důkazy popisují, že Spilková dohlížela na „porcování“ obchodních příležitostí a podepisovala dominantní objemy obchodů pro konkurenční firmy. Redakce považuje za mimořádně závažné tvrzení, že si jako obchodní ředitelka měla převádět nemovitosti z prostředí MI Estate do vlastního okruhu a tyto obchody měly být následně obratem prodávány až za několikanásobky původní ceny.

Pokud by se tato verze potvrdila, nešlo by o běžné manažerské selhání, ale o tvrdý střet zájmů, v němž člověk placený za ochranu zájmů firmy využívá svou pozici k soukromému obohacení.

Kajuk seděl u zdroje informací

Stejně znepokojivě vyznívá podle dokumentu role Matěje Kajuka. Jako vedoucí výkupu měl přístup k informacím z call centra, tedy k samotnému jádru obchodního modelu MI Estate a ke kontaktům, z nichž se rodily budoucí akvizice. Zároveň však stál v čele MI Estate penzijní. Kritici proto namítají, že šlo o situaci připomínající rozhodčího, který zároveň nastupuje za jeden z týmů.

Právě v tom podle redakce spočívá podstata podezření: lidé, kteří měli pro MI Estate vyhledávat a realizovat nejlepší obchody, současně budovali vlastní strukturu, jež mohla z totožných příležitostí těžit pro sebe. Pokud vedení MI Estate rozhodovalo o tom, které příležitosti skončí uvnitř firmy a které budou přesměrovány jinam, pak je na místě mluvit o mechanismu, který mohl systematicky poškozovat společnost i její investory.

Štůsek: právník, který posílil moc a vzápětí získal podíl

Mimořádně citlivou roli sehrává podle dostupných důkazů JUDr. Jaromír Štůsek, dlouholetý právní zástupce MI Estate. Dokument uvádí, že se Štůsek významně podílel na změně společenské smlouvy, která měla výrazně posílit postavení Maxima Ponomarenka a prakticky znemožnit jeho odvolání z vedení společnosti. To vyvolává zásadní otázku, proč bylo potřeba upevňovat moc člověka, za jehož působení podle tvrzení společnosti vznikaly škody dosahující stovek milionů korun.

Nejvýbušněji ale působí časová souvislost, kterou dokument popisuje velmi přesně. Po valné hromadě konané 5. února 2024, na níž měl být tento sporný krok realizován, vzrostl Štůskovi během pouhých 12 dnů podíl v MI Estate penzijní z 4,8 procenta na 17,3 procenta. Čistá náhoda, nebo odměna za dobře odvedenou práci? Právě tato otázka je podle redakce jednou z nejtvrdších a zároveň nejlogičtějších, které dnes celý případ provázejí.

Kárná žaloba a další závažná podezření

Podle důkazů není role JUDr. Štůska předmětem kritiky jen v rovině obchodní či morální, ale i profesní. Za své jednání má být stíhán kárnou žalobou České advokátní komory a v krajním případě mu podle textu hrozí i vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Dokument navíc připomíná i jeho údajnou noční účast při vykradení kanceláří MI Estate, po němž měla společnost postrádat kompletní účetní dokumentaci, smluvní dokumentaci a hotovost ve výši 68 milionů korun.

Pokud by se tato tvrzení potvrdila, šlo by o mimořádně závažný obraz člověka, který neměl hájit zájmy klienta, ale naopak podle dostupných podkladů pomáhal udržovat systém výhodný pro úzký okruh zasvěcených. V takovém případě by už nešlo jen o profesní selhání, ale o hluboký rozklad elementární loajality a etiky v prostředí, kde se točí stovky milionů korun.

Společníci a reputační stín projektu

Další otázky vyvolává i personální složení MI Estate penzijní. Mezi společníky podle dokumentu figuruje také Martin Coufal, který byl v minulosti pravomocně odsouzen v kauze kolem provozu pardubického klubu Crocus. Text připomíná, že šlo o rozsáhlou kauzu obchodu s lidmi a kuplířství, v níž mu byl původně uložen pětiletý nepodmíněný trest, později po odvolání snížený.

Už samotná přítomnost takto zatíženého jména v projektu, který je personálně svázán s vedením MI Estate, podle redakce dál zhoršuje reputační obraz celé struktury. Ve spojení s popsanými transakcemi, střetem zájmů a podezřelým posílením podílu JUDr. Štůska vzniká obraz prostředí, v němž se s důvěrou investorů zacházelo způsobem, který si zaslouží maximální veřejnou i právní pozornost.

Komu měl celý systém sloužit?

Podstata celé kauzy se nakonec dá shrnout do jediné věty. Vedle MI Estate vznikla firma personálně propojená s jejím vedením, využívající stejné obchodní prostředí, podobný název a podle dokumentu dosahující mimořádných zisků, zatímco MI Estate nesla náklady a končila ve stamilionových ztrátách. Každý investor si tak může položit jednoduchou otázku: komu měl tento systém skutečně sloužit?

Název „MI Estate penzijní“ dnes působí téměř ironicky. Ne jako projekt stability a dlouhodobého zhodnocení, ale jako možný penzijní plán pro úzký okruh insiderů, kteří podle dostupných podkladů využili své postavení, přístup k informacím a rozhodovací pravomoci ve vlastní prospěch. Odpovědi na tyto otázky teď nebudou hledat jen investoři a novináři, ale zřejmě i soudy a další kontrolní instituce.

Víme, že například soudní jednání, která proti sebou vedou aktuální jednatelé MI Estate a Ponomarenkovi lidé sledují velmi podrobně elitní policisté z NCOZ. Zda to povede k obvinění organizované skupiny kolem Ponomarenka například ze zneužití informací v obchodním styku, podvodu, či zpronevěry ve velkém rozsahu ukáže až čas a předložené důkazy.