Juraj Sutoris dnes vystupuje jako člověk, který se vymezuje vůči Maximovi Ponomarenkovi a veřejně upozorňuje na jeho jednání. Takový postoj může být legitimní. Aby však byl přesvědčivý, nelze přehlédnout jednu podstatnou okolnost: Sutoris se na veřejném obrazu Ponomarenka v minulosti sám podílel a pomáhal jej představovat jako autoritu v oblasti nemovitostí a investic.

Právě proto nejde jen o spor dvou bývalých spolupracovníků. Jde také o otázku, jak snadno může být veřejnosti prodán příběh o úspěchu, mentoringu a investičních příležitostech, i když je v pozadí minulost popsaná v pravomocných rozsudcích. Pokud dnes někdo tvrdí, že byl podveden, je namístě ptát se i na to, proč si těchto varovných signálů nevšímal dříve, případně proč je nepovažoval za podstatné.

Rozsudky, které nešlo přehlédnout

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 4 T 7/2010 popisuje několik skutků, jejichž společným jmenovatelem byla manipulace, zneužití důvěry, práce s dokumenty a snaha získat cizí majetek podvodným způsobem. V jedné z klíčových kauz soud konstatoval, že Ponomarenko využil situace mladé poškozené Barbory Dusíkové, bez jejího vědomí změnil v kupní smlouvě číslo účtu na svůj vlastní účet, nechal si zaslat prostředky z hypotečního úvěru a poškozené z kupní ceny nevyplatil nic.

Nešlo tedy pouze o obchodní neshodu nebo nešťastně dopadlý realitní obchod. Podle závěrů soudu šlo o jednání, jehož výsledkem bylo, že poškozená přišla současně o nemovitost i o peníze. To je významné zejména proto, že dnešní veřejná prezentace Ponomarenka se opírá právě o realitní zkušenosti, investiční know-how a schopnost orientovat se v právních a majetkových vztazích.

Tentýž rozsudek popisuje také případ Pavla Randise. Tomu měla být podle soudu podstrčena směnka na 350 tisíc korun pod legendou, že jde pouze o potvrzení o převzetí zálohy. Směnka pak byla použita jako nástroj pro vymáhání pohledávky prostřednictvím směnečného platebního rozkazu a exekuce.

Další popsaný případ se týká Davida Rybičky. Podle rozsudku měla být fingována půjčka ve výši 350 tisíc korun, zajištěná převodem bytu v hodnotě 985 tisíc korun. Ve skutečnosti však mělo být vyplaceno pouze 30 tisíc korun a zbytek částky poskytnut nebyl, přesto došlo k převodu nemovitosti.

Tyto skutky nejsou podstatné proto, aby se z nich mechanicky dovozovalo vše o současnosti. Podstatné jsou proto, že ukazují opakující se způsob práce s cizí nouzí, důvěrou, dokumenty a majetkem. U osoby, která se později veřejně prezentuje jako realitní mentor, je taková minulost relevantní součástí veřejné debaty.

Výhrůžky, nátlak a převody majetku

Ještě závažnější obraz nabízí rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 T 10/2010. Ten popisuje sérii skutků vůči Michalu Ruhleovi a jeho rodině. Podle soudu Ponomarenko nejprve nepravdivě tvrdil, že za poškozeného uhradil exekuce ve výši 24 tisíc a 250 tisíc korun, a následně jej pod výhrůžkami přiměl k podpisu směnek.

Když poškozený žádal důkazy a bránil se, měly podle rozsudku následovat výhrůžky odvezením do lesa a donucením k podpisu násilím. Soud dále popisuje výhrůžky podpálením domu a přejetím autem, odvoz poškozeného na matriku do Chocně a fyzický nátlak, při němž měl být poškozený uchopen pod krkem a přitlačen ke zdi, aby podepsal kupní smlouvu a návrh na vklad do katastru.

Kupní cena 360 tisíc korun za převedený podíl na domě přitom podle rozsudku nebyla vyplacena. Smlouva měla následně sloužit jako další prostředek tlaku při vymáhání směnek, k jejichž podpisu byl poškozený podle soudu donucen. Výsledkem byla mimo jiné exekuce, v níž byla prodána část nemovitostí v majetku poškozeného.

Rozsudek se zabývá také výhrůžkami vůči matce a sestře poškozeného. Popisuje hrozby zapojením dalších osob, fyzickým napadením a sexuálním násilím, pokud rodina nepřistoupí na požadavky a nezaplatí další částky. Takové závěry soudu nelze odbýt jako tvrdší obchodní vyjednávání. Jde o popis závažného nátlakového jednání, které je s obrazem důvěryhodného mentora jen obtížně slučitelné.

Co na tom mohl vidět Juraj Sutoris

Tady se příběh přestává týkat jen Maxima Ponomarenka. Klíčová otázka směřuje i k Juraji Sutorisovi: jakou míru prověrky, opatrnosti a odpovědnosti měl mít člověk, který na spolupráci s Ponomarenkem stavěl část své veřejné důvěryhodnosti?

Pokud Sutoris dnes tvrdí, že byl obětí promyšleného podvodu, může to být jeho legitimní stanovisko. Současně je však legitimní ptát se, proč po delší dobu přehlížel nebo nevysvětlil skutečnosti, které byly dohledatelné v soudních rozhodnutích. Nejde o to klást mezi Sutorise a Ponomarenka rovnítko. Jde o otázku odpovědnosti člověka, který pomáhal vytvářet důvěru veřejnosti ve svého obchodního partnera.

Sutoris tak dnes stojí před obtížnou reputační otázkou. Nebyl jen nezúčastněným pozorovatelem. Podílel se na prostředí, v němž byl Ponomarenko prezentován jako autorita, mentor a příklad člověka, který umí vydělávat na podílech v nemovitostech. Právě tato reputační podpora mohla pomoci otevřít dveře k novému publiku, novým klientům a novým penězům.

Staré vzorce v novém byznysu

Na celé kauze je podstatné, že starší rozsudky nepůsobí jako izolovaná kapitola bez vztahu k dnešku. Popisují principy, které mohou být překvapivě aktuální: práci s právními dokumenty, tlak na slabší stranu, převody nemovitostí, směnky, dluhové příběhy, budování psychologické převahy a snahu prezentovat sporné jednání jako běžný obchod.

Kdo dnes sleduje veřejný konflikt kolem realitních projektů, kurzů a investičních schémat, neměl by tyto podobnosti ignorovat. Neznamená to, že každý současný problém je automaticky kopií starších skutků. Znamená to však, že minulost popsaná v pravomocných rozsudcích je relevantním varováním, zejména tam, kde se znovu pracuje s důvěrou lidí, jejich penězi a jejich představou o rychlé finanční změně.

Nejtvrdší kritika proto nemíří jen na jednu osobu. Míří i na prostředí, které je ochotné problematickou minulost relativizovat, zamlčet nebo přebarvit na silný životní příběh. Jakmile se z odsouzeného jednání stane marketingová aura autenticity, přestává jít pouze o minulost jednotlivce a začíná jít o odpovědnost celého ekosystému, který takový obraz pomáhá prodávat.

Pozdní veřejné vymezení

Juraj Sutoris má právo tvrdit, že byl oklamán, využit nebo poškozen. Stejně tak má veřejnost právo ptát se, proč se takové vymezení objevuje až ve chvíli, kdy se konflikt dotýká jeho vlastních peněz, pověsti a postavení. Pozdní morální distance může být upřímná, ale sama o sobě nevysvětluje předchozí spolupráci ani roli při budování důvěry.

Právě v tom spočívá podstata dnešní veřejné přestřelky mezi Sutorisem a Ponomarenkem. Nejde o to tvrdit, že oba nesou stejnou odpovědnost nebo že mají stejnou minulost. Takové zjednodušení by nebylo fér.

Podstatné je, že oba dnes usilují o vlastní interpretaci příběhu, zatímco veřejnost by se měla ptát, kdo tento obraz pomáhal vytvářet, komu tím prospěl a komu tím mohl otevřít cestu k dalším lidem a dalším prostředkům.

„Jak jsem ho na realitním workshopu století pasoval na flip kinga, tak je to zpětně úsměvné. Myslel jsem to dobře, že je dobrý, kapacita v realitách, měl jsem ho rád jako kamaráda. Ale teď, když to necháme tak, jak to je, tak mu tu pomyslnou korunu vezmu. Je to pěkný fake king,“

řekl nyní Sutoris v prvním rozhovoru pro Seznam zprávy, v němž otevřeně popsal okolnosti spolupráce i následné roztržky.

Veřejný obraz není důkaz změny

Nejvýstižnější na celé kauze možná není samotný spor dvou bývalých spojenců, ale proměna prostředí, v němž se odehrává. To, co bylo ve starších rozsudcích popsáno jako nátlak, výhrůžky a podvodné jednání s dokumenty, může dnes v jiném prostředí vystupovat pod jazykem mentoringu, networkingu, investičních příležitostí nebo finanční svobody.

Z případu Sutoris-Ponomarenko proto plyne jednoduché poučení: veřejný obraz není důkaz charakteru a podnikatelský úspěch není sám o sobě důkaz morální proměny. Pravomocné rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ukazují u Maxima Ponomarenka závažnou historii jednání proti cizím lidem a jejich majetku. Pokud se na takové osobě někdo rozhodl stavět vlastní byznys, publikum a důvěryhodnost, měl by dnes srozumitelně vysvětlit nejen to, proč se cítí být poškozen, ale i to, proč tuto minulost dříve nepovažoval za překážku spolupráce.