Jak vlastně Maxim zbohatl? Vyváděl peníze z firmy přes předražené pozemky

Muž, který se veřejně tituluje jako „král flipařů“ a miliardář, si podle všeho postavil své jméno na cizích penězích. Analýza dokumentů, na které redakce narazila – notářských zápisů, kupních smluv, katastru, insolvenčního a obchodního rejstříku – ukazuje mechanismus, který se dá popsat jedním slovem: tunelování. Maxim Ponomarenko měl roky používat firmu MI Estate s.r.o. jako svého bankomatu. Peníze z ní tekly přes nastrčené osoby a předražené pozemky přímo do jeho kapsy, zatímco firma a její investoři zůstávali s bezcennými nemovitostmi a stovkami milionů korun v díře.

Pozemek za 600 tisíc, později za 16 milionů. Náhoda? Ne

Podívejme se na čísla, která mluví sama za sebe. V roce 2018 koupili Libuše Vyvážilová – manželka Ponomarenkova dlouholetého kamaráda Davida Vyvážila – a jeho známý Vojtěch Satrapa ornou půdu v Českém Meziříčí (parcely 220/1, 1107/1 a 1114/6) za 600 000 Kč. Podle kupní smlouvy ze 4. 4. 2018, kterou má redakce k dispozici, šlo o standardní zemědělský pozemek bez stavebního určení.

O tři a půl roku později, 4. 10. 2021, koupila tentýž pozemek – bez jakékoli změny jeho charakteru, určení nebo hodnoty – společnost MI Estate s.r.o. Za společnost jednal jako prokurista sám Maxim Ponomarenko. Cena podle notářského zápisu NZ 503/2021: 16 000 000 Kč. Přepočtem: cena vzrostla o 2 567 %. Za tři roky. U pole!

Tohle není chyba znalce ani šťastná investice. Tohle je podle vyšetřovatelů, kteří se Ponomarenkem zabývají, promyšlený proces vyvádění peněz: Ponomarenko nechal MI Estate zaplatit přemrštěnou cenu lidem ze svého okruhu důvěry a peníze se pak z účetnictví firmy „ztratily“. A nešlo o jediný takový obchod – šlo o metodu, kterou opakoval znovu a znovu.

Insolventní na papíře, solventní v realitě

Zatímco Ponomarenko podepisoval tuto smlouvu jménem MI Estate, u soudu paralelně tvrdil, že je nemajetný. Ve vlastním osobním insolvenčním řízení (KSPA 65 INS 8733/2021) deklaroval minimální až nulové příjmy a hrozilo mu zrušení oddlužení. A pak se stal zázrak: 1. 3. 2022 Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že Ponomarenko svoje dluhy splnil – díky jednorázovému „mimořádnému příjmu“ ve výši 2 427 629 Kč. Odkud ty peníze byly? Soudní spis to neříká. Nikdo to nikdy nevysvětlil.

Stačí se ale podívat na časovou osu: platba do majetkové podstaty přišla necelého půl roku po podezřelé transakci s pozemkem v Českém Meziříčí. Jinými slovy – firma zaplatila přemrštěnou cenu za bezcenný pozemek, a krátce poté se objevily peníze, které umořily osobní dluhy jejího jednatele. Pokud se to potvrdí, nejde o nic jiného než o zpronevěru a tunelování společnosti za bílého dne. Teď je jen na investorech a majitelích MI Estate, jestli se rozhodnou podat trestní oznámení, nebo to nechají spát.

A do třetice do všeho – Ponomarenka v tomto insolvenčním řízení zastupoval JUDr. Jaroslav Štůsek. Kamarád Davida Vyvážila. Advokát, který zároveň měl s MI Estate smlouvu o poskytování právních služeb a současně spoluvlastnil firmu MI Estate penzijní, do které se podle zjištění redakce převáděly nemovitosti patřící MI Estate – a ze kterých pak profitovaly osoby z Ponomarenkova okruhu. Právník firmy, který na jejím poškozování zároveň vydělával. Není divu, že Štůsek dnes čelí policejnímu vyšetřování a stížnostem na Českou advokátní komoru za střet zájmů. O Štůskovi jsme psali zde:

Stejná parta, další peníze

Českým Meziříčím to nekončí. Se stejným okruhem lidí kolem Davida Vyvážila realizoval Ponomarenko i další obchody:

• 4. 2022 – necelé tři týdny po skončení osobní insolvence si Ponomarenko jako fyzická osoba koupil další pozemek za 1 225 000 Kč. Sám přitom tvrdil, že žádný vlastní kapitál nemá – kromě toho, co si mohl vyvést z MI Estate.
• Česká Skalice – další pozemky se stejnou skupinou lidí, které následně skončily v dražbě za pouhých 900 000 Kč. Rozdíl mezi cenou, kterou zaplatila MI Estate, a výtěžkem z dražby: ztráta 2,4 milionu korun, kterou nese firma, ne Ponomarenko.

Vzorec je vždycky stejný: MI Estate platí, nastrčené osoby prodávají, Ponomarenko organizuje.

Pozemek, který nechce nikdo nechtěl. 

Podívejme se na dokument ČEZ Distribuce: pozemek nelze připojit k elektrické síti. Bez proudu. Bez šance na jakoukoli výstavbu. Realitní experti to shrnují jednoznačně – pozemek byl nadhodnocen úmyslně a jeho skutečná hodnota nikdy neodpovídala částce, kterou MI Estate zaplatila Ponomarenkovým prostředníkům. Tohle není nešťastná investice. Tohle je učebnicový příklad praní firemních peněz přes prodej bezcenné parcely za horentní sumu.

MI Estate jako Ponomarenkův bankomat

Teď se posuňme od jednoho pozemku k celému systému. Z účetních uzávěrek zveřejněných v insolvenčním a obchodním rejstříku vyplývá, že Ponomarenko za dobu svého působení v MI Estate „profrcal“ na režii přes 400 milionů korun – a to nebyly jeho peníze. Byly to peníze MI Estate, která nesla provozní náklady za téměř tři stovky firem napojených na Ponomarenka: call centrum, kanceláře, auta, personál, kolky, administrativu. Firmy jako MaximP s.r.o., MI Estate penzijní s.r.o. nebo Prexima nemovitosti s.r.o. přitom podle zveřejněných uzávěrek vykazovaly zisky bez zaměstnanců, bez kanceláří, bez jediné koruny vlastních nákladů. Jak se tomuhle říká v trestním řízení?

Model je jednoduchý a cynický: MI Estate platí provoz celého impéria. Ponomarenko si nechává výnosy. Lukrativní nemovitosti, na jejichž nákup použil peníze MI Estate, převádí tak, aby z nich profitoval on nebo jeho lidé. A nemovitosti v havarijním stavu, které nikdo nechce, naopak nechává přepsat zpátky na MI Estate – jen aby to navenek vypadalo, že firma vůbec něco dělá.

Investorům drobky, sobě hlavní chod

Podle e-mailové komunikace zveřejněné přímo v insolvenčním rejstříku v rámci Ponomarenkova osobního insolvenčního řízení „propustil“ do MI Estate méně než 10 % skutečného obchodního objemu. Zbytek – tedy naprostou většinu byznysu – směroval do vlastní firmy MaximP. Investorům MI Estate se tak předkládala jen symbolická činnost, dostatečná k tomu, aby to vypadalo, že firma žije, zatímco skutečný byznys běžel úplně jinde a bez nich. Jen za tento manévr si MI Estate nárokuje od MaximP náhradu škody ve výši 23 milionů korun.

Vybrakovaná pokladna

Audit hospodaření MI Estate potvrzuje, že součástí schématu byly i přímé výběry hotovosti. Po Ponomarenkovi je vymáháno přibližně 68 milionů korun za zpronevěřenou pokladnu. Do stejného mechanismu byl podle zjištění zapojen i jeho dlouholetý spolupracovník Miloslav Nermuť, po kterém jsou rovněž vymáhány výběry z pokladny.

Svou roli bude muset před soudem vysvětlit i zaměstnankyně MI Estate Lucie Spilková, aktivně zapojená do operativního řízení firmy – právě ona je spojována s výběrem více než 100 milionů korun z bankovního účtu společnosti. Spilková je zároveň jednatelkou firmy PREXIMA nemovitosti s.r.o., přes kterou byl na MI Estate podán insolvenční návrh (centralniregistrdluzniku.cz). Firma, přes kterou se zpochybnila solventnost MI Estate, tak vede stejná osoba, která je spojována s masivními výběry hotovosti z jejího účtu. Náhoda? Soud to bude muset rozseknout.

I soudy už tomu nevěří

Že nejde o novinářskou konstrukci, potvrzuje i chování samotných soudů. V posledních měsících se série předběžných opatření jen hrne – soudy postupně zamykají majetek napojený na Ponomarenkovu strukturu. Vrchní soud v odvolacím řízení tato opatření na blokaci majetku potvrdil, mimo jiné vůči samotnému Ponomarenkovi v souvislosti se žalobou na zpronevěru zmíněných 68 milionů korun, a také vůči Julii Zachařové – jeho matce, na kterou chtěl bezúplatně darovací smlouvou převést nemovitosti v hodnotě desítek milionů korun. Soud tento pokus zastavil.

Podobně dopadly i firmy Prexima nemovitosti, Kasla invest, MaximP, RTM Management, Realitní Procházka, Velarion Capital nebo MI Estate penzijní – všechny čelí žalobám za vyvádění obchodních příležitostí, které měly po právu patřit MI Estate. Když soud opakovaně blokuje majetek ještě před rozhodnutím ve věci, znamená to jediné: uznává, že riziko vyvedení peněz je reálné a bezprostřední.

Přes 200 milionů v žalobách. A není to konec

Souhrn nároků, které jsou dnes vůči Ponomarenkovi a jeho firmám uplatňovány, přesahuje 200 milionů korun – a nejde o konečné číslo. Další žaloby mohou přibývat i po dokončení dosud neprodaných, vyvedených obchodních příležitostí. Na řadu z těchto nároků už soudy vydaly předběžná opatření, což jinými slovy znamená: vysokou pravděpodobnost, že Ponomarenko systematicky vyváděl peníze z MI Estate od samého začátku a od počátku plánoval investory i druhého společníka podvést.

Ne excesy. Systém

Ponomarenko podle dostupných podání hrubě, systematicky a vědomě porušoval zákonný zákaz konkurence i svoje povinnosti jednatele a prokuristy vůči MI Estate. Obchodní příležitosti, které měly patřit MI Estate, cíleně odkláněl mimo firmu a přesměroval je k vlastnímu prospěchu – přímo jako fyzická osoba, nebo přes firmy, které vlastnil, ovládal nebo s nimiž byl propojen.

Tohle nebyly ojedinělé excesy manažera, který občas přestřelil. Byl to systém. Ponomarenko využíval svoje postavení, interní informace, know-how, kontakty a příležitosti získané v MI Estate k tomu, aby paralelně budoval konkurenční byznys na vlastní účet – a ekonomický prospěch, který měl po právu patřit MI Estate, si přesměrovával k sobě a ke svým lidem. Na úkor firmy. Na úkor druhého společníka. Na úkor investorů, kteří do MI Estate vložili peníze v dobré víře.

Kdo mu v tom pomáhal?

Vyvážilová a Satrapa přitom nemohli nevědět, že obchod s pozemkem v Českém Meziříčí neprobíhá za tržních podmínek – 26násobný nárůst ceny za tři roky u obyčejného pole si nikdo nemůže vyložit jako běžnou tržní transakci. Ať už vědomě, nebo z nedbalosti, oba se na schématu podíleli. Oba se navíc objevují i v dalších menších firmách napojených na Ponomarenkovy realitní aktivity – jejich jména figurují v obchodním rejstříku u společnosti NAVOZ.TO GROUP s.r.o., kde oba působí jako jednatelé.

Závěr: byznysmodel postavený na cizích penězích

Když se všechny kusy poskládají, vzniká jasný obraz. MI Estate financovala provoz stovek firem napojených na Maxima Ponomarenka. Výnosy z lukrativních obchodů proudily mimo ni – přes nadhodnocené pozemky, přes symbolické obchodní objemy předkládané investorům, přes přímé výběry z pokladny. Zpátky do firmy se vracely jen nemovitosti bez hodnoty, bez šance na prodej, bez připojení k elektřině – jako alibi, že se v MI Estate přece jen něco děje.

Poslední slovo budou mít soudy a orgány činné v trestním řízení. Ikdyž už teď prosakují informace až o desetimilionové částce za „ochranu“ před trestním stíháním. Kdo by ochranu mohl zařídit je známý lobbista z oblasti zdravotnictví, s kterým je Ponomarenko v kontaktu.