Maxim Ponomarenko na sockách: velká čísla, drahá póza a byznys zahalený mlhou
Maxim Ponomarenko alias FLIPKING na sociálních sítích prodává především obraz člověka, který uspěl: luxusní auta, drahé hodinky, peníze, nemovitosti a sebejisté řeči o flipování. Veřejně viditelná čísla ukazují desítky tisíc sledujících — ale čím blíž se člověk dívá na placený obsah a skutečný obchodní model, tím méně konkrétních odpovědí dostává. Nejasné je i to, kde tenhle člověk peníze vzal a jakým způsobem je generuje. Pokud nezná minulost Ponomarenka v podobě vyvedení pokladny v řádech stovek milionů z MI Estate.
Ponomarenko má podle veřejných profilů přibližně 55 tisíc sledujících na Instagramu, skoro 50 tisíc odběratelů na YouTube a přes 41 tisíc sledujících na Facebooku. To nejsou zanedbatelná čísla. Neznamenají ale automaticky, že stejně silný je i jeho placený byznys, ani že se jeho marketingová mašinerie skutečně proměňuje v odpovídající příjmy.
YouTube jako náborový tunel
YouTube je hlavním motorem celé značky FLIPKING. Kanál uvádí asi 49,9 tisíce odběratelů a zhruba tisíc videí — objem, který ukazuje, že Ponomarenko s publikem pracuje systematicky a dlouhodobě.
Obsah ale není jen o nemovitostech. Je to především velká reklamní plocha pro životní styl, který má vzbudit obdiv: drahá auta, okázalá estetika, příběhy o penězích, konfliktech a úspěchu. Divák nemá jen získat informaci; má získat pocit, že sleduje člověka, který má klíč k životu, po němž touží.
Takový model funguje zejména na mladé diváky bez zkušeností. Ti ale zase nejsou dostatečnou kupní silou na nákup nemovitostí. Diváci sledují Ponomarenka ne proto, že by každý divák chtěl kupovat nemovitosti, ale proto, že mnozí chtějí být součástí příběhu o rychlém vzestupu. YouTube zde proto nepůsobí jen jako obsahová platforma, ale jako náborový tunel: vyrobí pozornost, vybuduje autoritu a následně diváka nasměruje do dalších produktů, mentoringu nebo placeného obsahu.
Kolik tento kanál skutečně vydělává, veřejné zdroje neukazují. Při téměř padesáti tisících odběratelů může reklama generovat peníze, ale není důvod automaticky předpokládat, že jde o částky odpovídající okázalosti, s níž je značka prezentována. Naopak lze předpokládat, že prodejní hodnota kanálu leží hlavně v tom, koho přivede do dalších částí byznysu.
Instagram prodává obdiv
Instagramový účet @maximflipking má kolem 55 tisíc sledujících a více než 1 500 příspěvků. Profil je veřejný, otevřený.
Uzavřený je obraz skutečné reality za ním. Návštěvník vidí hotový produkt: luxus, triumf, status, investiční sebevědomí a člověka, který se stylizuje do role „krále podílů“. Veřejnost však nevidí účetnictví, úspěšnost jednotlivých obchodů, návratnost marketingu ani to, kolik lidí z masy sledujících skutečně kupuje placené produkty. Z našich článků je patrné, že návratnost realitního bussinesu je nulová. Že všechny firmy přivádí Ponomarenko k bankrotu či insolvence. Článek například zde:
Profil tak funguje hlavně jako stroj na obdiv. Neprodává jen investiční know-how; prodává pocit blízkosti luxusnímu světu. Pro část publika může být důležitější fotografie drahého auta nebo hodinek než samotná informace o nákupu či prodeji nemovitostí. A přesně tady se láme rozdíl mezi finančním vzděláváním a prodejem aspirativního snu.
Herohero: 40 eur za neověřitelný obsah
Nejvýraznější otazník visí nad Herohero. Ponomarenko zde nabízí placený přístup za 40 eur měsíčně, tedy za částku, která se pohybuje zhruba kolem tisíce korun. Veřejný náhled ukazuje 114 sledujících, nikoli však ověřitelný počet platících lidí.
To je zásadní rozdíl. Sledovat profil může kdokoli, platit měsíční předplatné je něco úplně jiného. Bez počtu předplatitelů nelze spočítat výnos, a bez přístupu k uzamčenému obsahu nelze ani vyhodnotit, jestli nabídka odpovídá ceně.
Veřejně vidět je především výzva k platbě a zamčený obsah. Nejsou vidět pravidelné ukázky nových materiálů, veřejně doložený harmonogram ani důkaz, že placený klub žije tak intenzivně, jak naznačuje marketingový jazyk o exkluzivním obsahu, livestreamech a speciálních nabídkách. To neznamená, že uvnitř žádná aktivita není. Znamená to ale, že zvenčí ji nelze ověřit — a že značka po publiku žádá důvěru dřív, než mu dá možnost hodnotu nabídky reálně posoudit.
Pokud by bylo všech 114 viditelných sledujících zároveň platícími členy, šlo by při ceně 40 eur o maximálně 4 560 eur měsíčně před poplatky platformy a daněmi. To ale není odhad reálného příjmu, protože veřejný údaj neukazuje počet předplatitelů; jde pouze o horní matematickou hranici při nepravděpodobném předpokladu, že platí všichni.
Podcasty jako drahá kulisa
Podcasty mají v brandu FLIPKING výrazné místo. Jsou na Instagramu, na YouTube i v propagaci dalších projektů. Vizuálně působí profesionálně: studio, kamery, hosté, střih, titulky a důraz na velké příběhy.
Jenže podcast sám o sobě není důkaz úspěchu. U podobných projektů jsou náklady snadno viditelné — lidé, technika, studio, postprodukce, propagace — zatímco výnosy zůstávají schované. Ponomarenko veřejně nedokládá, kolik mu rozhovorové formáty vydělávají, zda mají sponzory nebo zda jsou ziskové samy o sobě.
V praxi tak mohou podcasty fungovat hlavně jako luxusní kulisa. Posilují dojem, že za značkou stojí velké mediální zázemí a vlivní lidé. Méně jisté už je, zda nejde spíš o nákladný marketingový nástroj, jehož skutečným úkolem je prodávat autoritu a následně přivádět lidi k jiným produktům.
Facebook: číslo, které dobře vypadá
Facebookový profil ukazuje více než 41 tisíc sledujících a výrazný počet lidí, kteří o stránce „mluví“. Jde o další důkaz, že Ponomarenko ovládá šíření své značky na více platformách najednou.
Facebook ale není důkazem prosperity. Je to další vitrína, další vrstva viditelnosti a další argument pro tvrzení, že FLIPKING je velká značka. Vysoký počet sledujících nevypovídá o tom, kolik lidí reálně kupuje kurzy, zaplatí Herohero, objedná mentoring nebo uzavře obchod.
Vidět je snadné. Doložit výsledek už ne.
Ponomarenkův online aparát funguje jako dobře postavená scénografie. Všude jsou silná čísla, luxusní kulisy, videa, podcasty, mentoring, odkazy a příslib přístupu k exkluzivnímu know-how. To vše vytváří dojem značky, která má nejen obrovský dosah, ale také silně fungující obchodní zázemí.
Ponomarenkův know-how, ale nefunguje. Nemovitosti nakupuje a prodává poskrovnu, sotva tak, že mu to stačí na zaplacení režie. Z insolvenčních podání a soudních sporů je jasné, že on byl ten, kdo na úkor společnosti MI Estate vydělával. Ne pro společnost, kde byl zaměstnán a kde mu investoři „dali“ stovky milionů. Ale pro sebe. Náklady pak platila MI Estate. Po jeho odvolání z pozice jednatele mu to podnikaní nejde. Musí platit náklady a na ty ani nevydělá. Jeho společníci od něj dávají ruce pryč (Sutoris, Koběrský, Ceplický) a i spolupracovníci mají spíše více problémů než peněz. Navíc nad nimi jako nad spolupachateli visí meč trestního stíhání za vyvedení peněz z pokladny a možné zpronevěry.
A to samozřejmě veřejnost vnímá i na sociálních sitích. Nikomu se nechce platit nesmyslný obsah a Ponomarenkovo tlachání.
Veřejně ověřitelné jsou především metriky pozornosti. Nejsou veřejně ověřitelné počty platících lidí na Herohero, výnosy z podcastů, skutečná návratnost produkce ani ekonomika placených produktů. A dokud tato data chybějí, nelze oddělit reálný obchodní úspěch od úspěšně prodávaného dojmu obchodního úspěch. Odliv sledujících v čase ale hovoří za vše. Zajimavé je i porovnat čísla sociálních sítí s porovnáním s kanálem HeroHero. Zatím co zadarmo na facebooku a instagramu sleduje Ponomarenka desítky tisíc lidí, platit za „shit“ obsah se nikomu nechce.
Nejtvrdší, ale zároveň férový závěr proto zní: Maxim Ponomarenko na sociálních sítích nepochybně umí prodávat pozornost, kterou si nakoupil za odcizené peníze od investorů.
Zda se mu stejně dobře daří prodávat skutečnou hodnotu, zůstává za paywallem, marketingem a pečlivě nasvícenou kulisou luxusu. V případě realit už víme, že dobrým flipkingem rozhodně není. Viz článek zde: