Ponomarenkův svěřenský fond MP 85 pod palbou věřitelů. MaximP smí s majetkem hnout jen se souhlasem správce.

Městský soud v Praze zatáhl za ruční brzdu v insolvenční kauze kolem společnosti MaximP s.r.o. a svěřenského fondu MP 85 spravovaného Maximem Ponomarenkem. Věřitelé AGIS CZ a.s. a MI Estate s.r.o. tvrdí, že se z dlužníka „vyvádějí“ desítky milionů korun v nemovitostech i obchodních podílech, zatímco účetnictví zůstává nepřehledné a plné zkreslených údajů. Soud proto ustanovil předběžného insolvenčního správce a dlužník nově nesmí s majetkem ani s účty pohnout bez jeho písemného souhlasu.

Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 21. července 2026 v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 79 INS 23044/2025 proti dlužníkovi MaximP s.r.o., se sídlem v Praze 4.

Soudce JUDr. Jiří Rada v něm vyhověl návrhu věřitele AGIS CZ a.s. na nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného insolvenčního správce.

Předběžným insolvenčním správcem se stala společnost Insolvenční servis v.o.s. se sídlem v Olomouci a pražskou provozovnou v Holešovicích. Správce má podle rozhodnutí soudu v třicetidenní lhůtě prověřit účetnictví dlužníka, stav, rozsah a hodnotu jeho majetkové podstaty, finanční toky a transakce od 1. ledna 2025, včetně pohybů na účtech a vztahů mezi dlužníkem a blízkými či propojenými osobami. Součástí zadání je i prověření možnosti neúčinných právních jednání a návrh dalšího postupu v insolvenčním řízení.

Soud zároveň dlužníkovi výslovně uložil, že s majetkem tvořícím majetkovou podstatu nebo jejími částmi smí nadále nakládat pouze s předchozím písemným souhlasem insolvenčního správce. Předběžné opatření podle usnesení zanikne až rozhodnutím o způsobu řešení úpadku dlužníka. Soud zdůraznil, že cílem je zabránit dalším změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů a ochránit účel insolvenčního řízení daný zákonem.

Pohled věřitelů: desítky milionů a vyvádění majetku

Insolvenční řízení bylo zahájeno 5. prosince 2025 na návrh společnosti AGIS CZ a.s., která vůči MaximP s.r.o. uplatňuje pohledávku P1 ve výši 27 832 772,35 Kč ze smlouvy o zápůjčce splatné 20. října 2025. Věřitel tvrdí, že se dlužník průběžně zbavuje svého majetku – jednak převodem obchodních podílů do svěřenského fondu MP 85 spravovaného Maximem Ponomarenkem, jednak prodeji rozsáhlého nemovitého majetku v různých katastrálních územích za ekonomicky pochybné ceny.

Jako další věřitel vstoupila do řízení společnost MI Estate s.r.o., která přistoupila jako navrhovatel b) 28. května 2026. Ta vůči dlužníkovi uplatňuje pohledávku P2 v celkové výši 56 776 416,31 Kč z titulu náhrady škody a vydání neoprávněně vyplacených obchodních podílů, obojí splatné do poloviny roku 2025. MI Estate poukazuje mimo jiné na nepřehledné vedení účetnictví, uvádění zkreslených údajů a vyvádění majetku, v podstatě shodně s tvrzeními AGIS CZ a.s.

Oba věřitelé svá tvrzení podložili přihláškami pohledávek a řadou listinných důkazů založených v insolvenčním spise. V návrhu na předběžné opatření věřitel AGIS CZ a.s. zdůraznil, že dlužník nedoložil, že má majetek převyšující hodnotu svých závazků, a že jeho ekonomickou situaci nelze zjistit ani z účetních závěrek, přičemž poslední byla předložena k 31. prosinci 2023.

Prodeje nemovitostí během řízení a zásah soudu

Soud v odůvodnění konstatuje, že dle vyjádření dlužníka a předložených kupních smluv MaximP s.r.o. prodala nemovitosti ve čtyřech případech v listopadu 2025, tedy krátce před zahájením insolvenčního řízení. Další dvě kupní smlouvy byly uzavřeny už za probíhajícího insolvenčního řízení – 6. února 2026 ohledně majetku v katastrálním území Janovičky u Zámrsku a 27. února 2026 ohledně majetku v katastrálním území Koryčany.

Na pokračující převody upozornily i katastrální úřady. Katastrální úřad pro Liberecký kraj, pracoviště Frýdlant, informoval soud 21. dubna 2026, že eviduje návrh MaximP s.r.o. na vklad vlastnického práva k nemovitosti (ideální čtvrtině) v katastrálním území Hejnice pro třetí osobu. Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, pracoviště Tábor, obdobně 16. června 2026 oznámil návrh na vklad vlastnického práva k nemovitému majetku v katastrálním území Tábor pro dalšího kupujícího.

Podle soudu z těchto smluv a upozornění vyplývá, že dlužník pokračováním v prodeji nemovitého majetku překračuje omezení vyplývající z § 111 insolvenčního zákona, a to bez souhlasu soudu. Soud hovoří o reálném nebezpečí zmenšování majetkové podstaty a klade otázku, zda již v období roku 2025 nedocházelo k právně neúčinnému jednání. Zároveň upozorňuje, že dlužník má v této fázi řízení stále dispoziční oprávnění ke svému majetku, což může vést ke zvýhodňování některých subjektů na úkor ostatních věřitelů.

Argumentace soudu: ochrana věřitelů a nestranná kontrola

V odůvodnění usnesení soud podrobně cituje relevantní ustanovení insolvenčního zákona i občanského soudního řádu upravující předběžná opatření, omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou a možnost ustanovení předběžného správce. Odkazuje mimo jiné na § 82, § 111, § 112 a § 113 insolvenčního zákona, které umožňují soudu zasáhnout v situaci, kdy hrozí změny v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů.

Soud zdůrazňuje, že se dosud nepodařilo postavit najisto kvalitu, složení a rozsah majetkové podstaty dlužníka, ani vyloučit, že dlužník i přes zákonný zákaz nadále nevyvádí části svého majetku. Navzdory součinnosti dlužníka zůstává podle soudu tato otázka sporná a navrhovatelem podloženě zpochybňovaná. Proto považuje za nutné odborné a nestranné zjištění skladby majetku, prověření finančních operací a toků peněžních prostředků v rámci obchodních aktivit dlužníka, se zvláštním důrazem na možná neúčinná právní jednání.

Z ustálené judikatury Vrchního soudu v Praze soud dovozuje, že pokud dlužník jako osoba s dispozičním oprávněním nakládá s majetkem tak, že poškozuje oprávněné zájmy věřitelů, je insolvenční soud povinen přijmout opatření, která takovému jednání zabrání. Zmiňuje, že základní omezení podle § 111 insolvenčního zákona v daném případě zjevně nepostačují a je třeba dlužníka omezit nad jejich rámec, tedy podmínit jakékoli významnější nakládání s majetkem souhlasem správce.

Postoj dlužníka a další postup řízení

Dlužník MaximP s.r.o. ve svých vyjádřeních založených ve spise (např. pod č. d. A-12, A-16, A-18, A-20, A-24, A-25 a A-36) odmítá tvrzení věřitelů o úpadku a předlužení. Tvrdí, že jeho ekonomická situace je stabilní, je schopen plnit své závazky a insolvenční návrhy označuje za zcela nedůvodné. Své stanovisko dokládá listinami, které postupně zakládá do spisu.

Soud však v usnesení konstatuje, že dlužník svým dosavadním přístupem k insolvenčnímu řízení založil důvodnou obavu, že nebude respektovat omezení daná insolvenčním zákonem, a to zejména uváděním neúplných nebo zavádějících údajů o svém majetku. Podle soudu nelze nadále akceptovat stav, kdy soud ani věřitelé nemají přehled o hospodářské situaci dlužníka a pouze přihlížejí zmenšování majetkové podstaty.

Soud zároveň výslovně uvádí, že toto rozhodnutí nepředjímá závěr, zda se dlužník nachází či nenachází ve stavu úpadku. Otázka samotného úpadku a způsobu jeho řešení bude předmětem ústního jednání, které má být nařízeno samostatným usnesením. Proti výroku o ustanovení předběžného správce je přípustné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, zatímco proti omezení nakládání s majetkem se může odvolat pouze dlužník, a to do patnácti dnů od doručení rozhodnutí.

Správce pravděpodobně bude prověřovat i další Ponomarenkovi společnosti kvůli vyvádění majektu. Například Prexima Nemovitosti a Prexima reality, které jsou převedeny do svěřeneckého fondu MP85. Z podaní firmy MaximP o stavu majetku totiž plyne, že MaximP neobdržela žádné protiplnění. Jistý si Ponomarenko nemůže být ani u Kasla Invest, kde byl do fondu MP 85 vyveden 50% podíl.